Voják, Bratr, Čaroděj

VOJÁK, BRATR, ČARODĚJ

(KORUNY A SLÁVY--KNIHA PÁTÁ)

MORGAN RICE

(PŘELOŽIL TOMÁŠ SLAVÍK)

Morgan Rice

Morgan Rice je autorkou epické fantasy ságy ČARODĚJŮV PRSTEN, která obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sága bestsellerem číslo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem číslo jedna také její další ságy, jako jsou: série UPÍŘÍ ŽURNÁLY, obsahující 12 knih; série TRILOGIE PŘEŽITÍ, postapokalyptický thriller; epické fantasy série KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ, skládající se ze šesti knih; a také zbrusu nové epické fantasy ságy KORUNY A SLÁVY. Autorčiny knihy jsou dostupné v tištěné i audio verzi a byly přeloženy do více než 25 jazyků.

Morgan se ráda zajímá o názory svých čtenářů, takže se prosím nezdráhejte navštívit její webové stránky

www.morganricebooks.com

, kde se můžete přidat do seznamu kontaktů, získat knihu zdarma, stejně jako další akční bonusy, stáhnout si zdarma aplikace, mít přehled o posledních novinkách, přidat se na autorčin Facebook či Twitter a jednoduše být s Morgan v kontaktu!

Vybrané ohlasy na tvorbu Morgan Rice

“Pokud jste si mysleli, že po přečtení ságy ČARODĚJŮV PRSTEN už nebudete mít pro co žít, mýlili jste se. Ve VZESTUPU DRAKŮ přišla Morgan Rice s něčím, co se zdá být příslibem další brilantní série, která nás zavede do fantasy světa plného trolů, draků, odvahy, cti, udatnosti, magie a víry ve vlastní osud. Morgan dokázala vytvořit silné postavy, které nás přimějí je obdivovat na každé stránce... Doporučuji do knihovny každého čtenáře, který miluje dobře napsanou fantasy literaturu.”

--Books and Movie Reviews

Roberto Mattos

“Akcí nabitá fantasy, která jistě potěší fanoušky předchozích knih od Morgan Rice stejně jako fanoušky děl jako je série ODKAZ DRAČÍCH JEZDCŮ od Christophera Paoliniho…. Fanoušci fikce pro mladé budou toto poslední dílo Riceové hltat a pak škemrat o přídavek.”

--The Wanderer, A Literary Journal (komentář k Vzestup draků)

“Oduševnělá fantasy, která do svého příběhu spřádá vlákna záhad a intrik. Cesta hrdiny je o získávání odvahy a uvědomění si smyslu života, který vede k růstu, dospělosti a dokonalosti….Pro všechny, kdo hledají napínavá fantasy dobrodružství, hrdiny a akčně pojatý sled událostí, který žene Thora po cestě, na níž se z malého dětského snílka postupně stává mladým mužem, jenž neohroženě čelí nebezpečí, i když jsou vyhlídky na přežití bídné….A to je pouhý začátek epické ságy pro mladé čtenáře.”

--Midwest Book Review (D. Donovan, eBook Reviewer)

“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadnou atmosféru, statečné rytíře a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, stejně jako podvod či zradu. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.”

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos

“V této akcí nabité první knize epické fantasy série Čarodějův prsten (která má momentálně již 14 svazků), Riceová představuje čtenářům čtrnáctiletého Thorgrina „Thora“ McLeoda, jehož sen je stát se vojákem Stříbrných, elitní jednotky rytířů, která slouží králi… Riceová skvěle píše a má fascinující předpoklady.”

--Publishers Weekly

Knihy od Morgan Rice

CESTA OCELI

POUZE KDO JE HODEN (Kniha č.1)

KORUNY A SLÁVY

OTROKYNĚ, BOJOVNICE, KRÁLOVNA (Kniha č.1)

TULAČKA, VĚZEŇKYNĚ, PRINCEZNA (Kniha č.2)

RYTÍŘ, NÁSLEDNÍK, PRINC (Kniha č.3)

REBEL, PĚŠEC, KRÁL (Kniha č.4)

VOJÁK, BRATR, ČARODĚJ (kniha č.5)

HRDINKA, ZRÁDKYNĚ, DCERA (kniha č.6)

KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKŮ (Kniha č.1)

POVSTÁNÍ STATEČNÝCH (Kniha č.2)

OTĚŽE CTI (Kniha č.3)

ZROZENÍ UDATNOSTI (Kniha č.4)

ŘÍŠE STÍNŮ (Kniha č.5)

NOC STATEČNÝCH (Kniha č.6)

ČARODĚJŮV PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha č.1)

POCHOD KRÁLŮ (Kniha č.2)

OSUD DRAKŮ (Kniha č.3)

POKŘIK CTI (Kniha č.4)

SLAVNÁ PŘÍSAHA (Kniha č.5)

ÚTOK CHRABRÝCH (Kniha č.6)

OBŘAD MEČŮ (Kniha č.7)

MOC ZBRANÍ (Kniha č.8)

NEBE KOUZEL (Kniha č.9)

MOŘE ŠTÍTŮ (Kniha č.10)

PANOVÁNÍ OCELI (Kniha č.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLÁDA KRÁLOVEN (Kniha č.13)

BRATRSKÁ PŘÍSAHA (Kniha č.14)

SEN SMRTELNÍKŮ (Kniha č.15)

RYTÍŘSKÉ KLÁNÍ (Kniha č.16)

DAR BITVY (Kniha č.17)

TRILOGIE PŘEŽITÍ

ARÉNA JEDNA: OTROKÁŘI (Kniha č.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)

ARÉNA TŘI (Kniha č.3)

VAMPIRE, FALLEN

PŘED ÚSVITEM (Kniha č.1)

UPÍŘÍ ŽURNÁLY

PROMĚNĚNÁ (Kniha č.1)

MILOVANÁ (Kniha č.2)

ZRAZENÁ (Kniha č.3)

PŘEDURČENA (Kniha č.4)

ŽÁDANÁ (Kniha č.5)

ZASNOUBENÁ (Kniha č.6)

ZASLÍBENÁ (Kniha č.7)

NALEZENÁ (Kniha č.8)

VZKŘÍŠENÁ (Kniha č.9)

TOUŽÍCÍ (Kniha č.10)

PROKLETÁ (Kniha č.11)

POSEDLÁ (Kniha č.12)

Chcete knihy zdarma?

Zaregistrujte se na e-mail list Morgan Rice a získejte 4 knihy zdarma, 3 mapy, 1 aplikaci zdarma, 1 hru zdarma, 1 grafický román zdarma a exkluzivní dárky! Pro registraci navštivte:

www.morganricebooks.com

Copyright © 2017 Morgan Rice. Všechna práva vyhrazena. S výjimkou povolení podle U.S. Copyright Act 1976, žádná z částí této publikace nesmí být, bez předchozího svolení autora, za žádných okolností reprodukována, distribuována nebo převáděna do jakýchkoliv jiných formátů, ani uchovávána ve sdílené databázi. Tento ebook je licencován výlučně pro Vaše osobní využití. Tento ebook nesmí být dále prodáván nebo darován ostatním lidem. Pokud chcete knihu sdílet s další osobou, zakupte si prosím další kopie. Pokud čtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Vaše použití, vraťte ji prosím a pořiďte si svou vlastní kopii. Děkujeme, že respektujete usilovnou práci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaložit. Obsah této knihy je fiktivní. Jména, osobnostní charakteristiky, organizace, místa, události a konflikty jsou beze zbytku produktem autorčiny představivosti, nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo mrtvými, je čistě náhodná.

Obálka Ralf Juergen Kraft,použito v licenci istock.com.

OBSAH

KAPITOLA PRVNÍ

KAPITOLA DRUHÁ

KAPITOLA TŘETÍ

KAPITOLA ČTVRTÁ

KAPITOLA PÁTÁ

KAPITOLA ŠESTÁ

KAPITOLA SEDMÁ

KAPITOLA OSMÁ

KAPITOLA DEVÁTÁ

KAPITOLA DESÁTÁ

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

KAPITOLA DVANÁCTÁ

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

KAPITOLA PATNÁCTÁ

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ

KAPITOLA PRVNÍ

Thana překvapilo, že se vůbec probral. Z toho, co královna řekla, než ho vojáci ztloukli do bezvědomí, by očekával, že mu prostě podříznou krk a skoncují s ním.

Nebyl si jistý, jestli je dobře, že si to rozmysleli.

Zřejmě znovu upadl do bezvědomí, protože si uvědomil, že se zase dívá na krev, která pokrývala podlahu v komnatě jeho otce. Vzpomněl si, jaký to byl pocit, když držel otce v náručí. Toho kdysi ohromného muže, který v posledních okamžicích svého života působil křehce jako malé dítě. Ve snu měl Thanos zkrvavené ruce.

Zamrkal a probral se. Sluneční paprsky mu sdělily, že už nesní. Ale krve se nezbavil. Stále ji měl na rukou a Thanos si nebyl jistý, kolik krve je otcovy a kolik jeho. Navíc kolem těla cítil chladné železo, ale neměl pocit, že by byl spoutaný řetězy.

Vůbec se nemohl soustředit. Uvažoval, jak moc ho asi ztloukli, když se ani pořádně nedokázal rozpomenout, co se vlastně dělo. Nakonec ho ale vzpomínky odnesly zpět do snu a do okamžiku, kdy sledoval smrt svého otce. Byl naprosto bezmocný, nemohl jí nijak zabránit.

„Budeš muset dokázat, že je to pravda. Celá pravda.“

Aby tahle slova jeho otec vyslovil, stálo ho to mnoho sil. V tu chvíli pro něj bylo tolik důležité, aby Thanos opravdu dokázal, že je syn krále. Možná, že v tom viděl možnost, jak napravit některé křivdy, které v životě napáchal. Možná, že jen viděl, jakou zkázu by v Impériu způsobil Lucious, kdyby se mu do rukou dostala skutečná moc.

Thanos při tom pomyšlení zasténal. Slunce se mu vpalovalo do myšlenek a bolest je zatlačovala do pozadí. I tak ale slyšel hlas svého otce.

„Šeropel. Tam najdeš odpovědi, které potřebuješ. V Šeropelu. Tam zamířila, když jsem ji—“

Dokonce ani ve snu neměla ta slova žádný závěr. Zůstával pouze prázdný pohled v očích jeho otce. Pouhé jméno cizího místa, náznak směru, kterým by měla vést jeho další cesta. Náznak, díky kterému by se mohl dozvědět vše.

Pokud přežije dost dlouho, aby tu cestu podnikl.

Znovu se probral a bolest ho udeřila plnou silou. Připadalo mu, jako by ho rozsekali na kusy. Cítil bolest až do morku kostí. Téměř nedokázal zvednout hlavu – zdálo se mu, že ho to úsilí rozdrtí. Ze zkušenosti věděl, jaký je to pocit, mít zlomená žebra. Teď měl ale stejný pocit téměř po celém těle.

Ani to, kým byl, nezabránilo strážným v tom, aby ho ztloukli opravdu tvrdě. Naopak měl pocit, že ho právě kvůli tomu zbili ještě víc. Ať už kvůli tomu, jak obrovské zrady se měl údajně dopustit, nebo proto, aby dokázali, že nejsou na straně prince podporujícího rebely.

Thanovi se podařilo se posadit a rozhlédnout. Měl pocit, že se přitom svět kolem pohnul. Na chvíli si myslel, že je to jen nějaká hra myšlenek způsobená bolestí, přelud způsobený údery do hlavy. Pak si ale uvědomil, že se skutečně pohybuje. Jediným nehybným bodem byly svislé mříže, zbytek světa kolem se neustále houpal.

„Klec,“ zamumlal Thanos. Slova mu ale vázla v hrdle. „Zavěsili mě do klece.“

Když se rozhlédl, jeho domněnka se potvrdila. Byl v kleci podobné těm, ve kterých si dámy u dvora chovaly exotické ptáky. Tahle ale byla dost velká na to, aby se do ní vešel člověk. Téměř vešel. Thanos měl nohy vystrčené ven, a tak mu visely z klece dolů. Přesto jimi nedosáhl na zem, protože klec byla zavěšená na krátkém řetězu.

O něco dál bylo malé ohrazené nádvoří. Jedno z těch míst, na kterém se obvykle bavila vrchnost, nebo kde se sloužící scházeli kvůli událostem, které obvykle nebyly zrovna příjemné. Odtoky v dlažbě naznačovaly, že se tam často umývá krev nebo něco horšího.

V jednom rohu připravovali strážní popraviště. Ani se neobtěžovali na Thana podívat. Ten si uvědomil, že nechystají obyčejné popraviště se špalkem na setnutí hlavy.

Přepadla ho náhlá vlna vzteku, a tak se rukama chytil mříží. Rozhodně nebude čekat jako dobytek na jatkách. Nebude tu jen tak sedět, zatímco se ho chystají popravit za něco, co neudělal.

Zatřásl mřížemi, chtěl vyzkoušet, jestli drží, ale byly pevné. Na dvířkách klece visel zámek zajištěný řetězem, jehož každý článek byl silný jako Thanův palec. Zkusil jím zatřást, zkoušel zjistit, jestli nemá nějaký slabý článek, jestli se nenajde jakákoli možnost úniku z téhle neutěšené situace.

„Hej! Ruce pryč!“ vykřikl jeden ze strážných a praštil Thana holí přes prsty. Ten zalapal po dechu bolestí a bojoval s potřebou hlasitě vykřiknout.

„Můžeš být drsný, jak chceš,“ pronesl strážný s nenávistným výrazem. „Až s tebou skončíme, budeš brečet, jako malé děcko.“

„Patřím ke královským,“ řekl Thanos. „Mám právo na soud před zraky urozených obyvatel Impéria, a pokud by k tomu došlo, vybrat si způsob své popravy.“

Tentokrát hůl práskla o mříže Thanovi před obličejem.

„Královrazi dostanou to, co jim je určeno,“ vyštěkl strážný. „Pro zrádce rychlou smrt stětím nechystáme!“

Thanos cítil, jak moc ho muž nenávidí. Vyzařoval z něj skutečný hněv, jako kdyby se strážný cítil osobně zrazen. Thanos to dokázal pochopit. Možná to dokonce znamenalo, že tenhle muž je ve skutečnosti dobrý člověk.

„Myslíš si, že se věci nedají změnit, že?“ hádal Thanos. Bylo to riskantní, ale musel to zkusit, pokud chtěl najít způsob, jak dokázat svoji nevinu.

„Myslel jsem si, že ty bys mohl,“ uznal muž. „A pak se ukázalo, že jsi spolupracoval s rebely, abys mohl zabít krále!“

„Já ho nezabil,“ řekl Thanos. „Ale vím, kdo to udělal. Pomoz mi dostat se ven a—“

Tentokrát dostal holí přes zraněná žebra. Když se strážný napřahoval k dalšímu úderu, chtěl se Thanos pokusit nějak krýt. Nebylo ale kde se schovat.

Přesto ale úder nedopadl. Thanos viděl, jak se strážný zarazil, spustil ruku s holí a pak se hluboce uklonil. Thanos se pokusil obrátit, aby viděl, co se děje, a roztočil tak klec.

Když se klec zastavila, stála před ním královna Athéna. Oděná ve smuteční černi. Vypadala, jako by ona sama přišla vykonat jeho popravu. Kolem ní stál zástup strážných, jako by se snad bála, že by ji Thanos mohl zabít stejným způsobem, jakým dle všech kolem zabil krále. Jako by ho železné pruty klece nedokázaly spolehlivě zadržet.

„Proč tu visí?“ dožadovala se královna Athéna vysvětlení. „Snad jsem řekla, že ho máte prostě popravit.“

„Prosím za odpuštění, výsosti,“ pronesl jeden ze strážných, „ale byl v bezvědomí, a navíc nějakou dobu trvá postavit popraviště odpovídající jeho zradě.“

„Co pro něj chystáte?“ zeptala se královna.

„Chystáme se ho pověsit, ale ne na tak dlouho, aby zemřel. Potom mu vytáhneme z těla vnitřnosti, a nakonec ho budeme lámat v kole. Po tom všem, co udělal, si nezaslouží zemřít rychle.“

Thanos sledoval, jak to královna na moment zvažovala a nakonec přikývla. „Možná máš pravdu. Už se ke svým činům přiznal?“

„Ne, výsosti. Dokonce tvrdí, že nic nespáchal.“

Thanos viděl, jak královna zavrtěla hlavou. „Bláznovství. Našli jsme ho stát nad tělem mého muže. Chci s ním mluvit o samotě.“

„Výsosti, je to opravdu—“

„O samotě, už jsem řekla.“ Výraz v její tváři dokonce Thana na okamžik přiměl strážného politovat. „Je zavřený v kleci. Popožeňte práci na popravišti. Chci, aby byl muž, který zabil mého manžela, mrtvý!“

Thanos sledoval, jak strážní odešli pryč. Rozhodně už byli dost daleko na to, aby nic neslyšeli. Thanos věděl, že královna něco chystá.

„Já jsem krále nezabil,“ trval na svém Thanos, dokonce i když věděl, že to k ničemu nebude. Neměl žádný důkaz. Proč by mu měl kdokoli věřit, natož pak samotná královna, která ho nikdy neměla v oblibě.

Výraz královny Athény zůstával nehnutý. Thanos viděl, jak se opatrně rozhlíží, skoro jako by se bála, že by je někdo mohl slyšet. V tu chvíli to Thanovi došlo.

„Ty už to víš, že ano?“ zeptal se. „Víš, že jsem to neudělal já.“

„Jak bych mohla vědět něco takového?“ zeptala se královna Athéna. V jejím hlase byla cítit změna. „Chytili tě s krví mého milovaného manžela na rukou. Byl jsi přímo u jeho těla.“

„Milovaného,“ zopakoval Thanos. „Vzala sis krále jen kvůli politice a upevnění spojenectví.“

Thanos sledoval, jak si královna složila ruce na srdci. „A to jsme se do sebe nemohli postupně zamilovat?“

Thanos zavrtěl hlavou. „Mého otce jsi nikdy nemilovala. Milovala jsi moc, kterou ti přinášelo postavení královny.“

„Tvého otce?“ zeptala se královna. „Zdá se, že jsi zjistil víc, než jsi měl, Thane. A to měl Claudius tolik starostí s tím, aby pravdu pohřbil. Zřejmě je skutečně dobře, že zemřeš.“

„Za něco, co udělal Lucious,“ vyštěkl Thanos.

„Ano, za něco, co udělal Lucious,“ odpověděla královna Athéna a ve tváři se jí zračil vztek. „Myslíš si, že mi můžeš o mém synovi říct něco, co by mě šokovalo? Třeba tohle? Je to můj syn!“

Thanos v jejím hlase cítil ochranitelský pud, ocelově pevný a neotřesitelný. V tu chvíli si vzpomněl na dítě, které se Stephanií už nikdy nebude mít, a jak ochranitelsky by se choval on k jejich synovi či dceři. Chtěl si myslet, že by pro své dítě udělal cokoli, ale když sledoval královnu Athénu, uvědomil si, že to nebyla pravda. Byly hranice, které by ani rodiče neměli překračovat.

„A co všichni ostatní?“ nedal se Thanos. „Co udělají, až zjistí pravdu?“

„A jak by se ji asi dozvěděli?“ zeptala se Athéna. „Chceš ji teď vykřičet do světa? Jen do toho. Ať všichni slyší zrádce v kleci, který, ačkoli byl přistižen nad svým zavražděným otcem, svaluje vinu na svého bratra. Myslíš, že by ti v tomhle někdo uvěřil?“

Thanos samozřejmě znal odpověď. Pro každého, kdo měl v Impériu nějakou moc, už byl zrádce, který se vplížil do hradu. Ne, kdyby se někomu pokusil říct pravdu, nikdo by mu nevěřil.

Věděl, že pokud se mu nepodaří uprchnout, zemře tu. Zemře a z Lucia se stane král. Co by se dělo dál, to už by bylo jako nejhorší noční můra pro všechny obyvatele Impéria. Thanos musel vymyslet, jak tomu zabránit.

Dokonce i královna Athéna určitě věděla, jak moc špatné věci by se mohly dít. Musel ji jen přimět, aby ho pochopila.

„Co si myslíš, že se stane, až Lucious usedne na trůn?“ zeptal se Thanos. „Co si myslíš, že udělá?“

Viděl, jak se královna usmála. „Myslím, že se bude chovat tak, jak mu doporučí jeho matka. Lucious nikdy neměl moc času se věnovat… nepříjemným povinnostem prince a následníka trůnu. Možná bych ti dokonce měla poděkovat, Thane. Claudius byl příliš tvrdohlavý. Nenaslouchal mi, když měl. Lucious bude tvárnější.“

„Pokud tomu opravdu věříš,“ pronesl Thanos, „jsi stejně šílená jako on. Sama jsi viděla, co Lucious udělal svému otci. Myslíš si, že jsi v bezpečí jen proto, že jsi jeho matka?“

„Moc je jedinou zárukou bezpečí,“ odpověděla Athéna. „A ty tu už nebudeš, abys to viděl. Ať už se stane cokoli. Jakmile bude popraviště hotové, zemřeš Thane. Sbohem.“

Obrátila se k odchodu a v tu chvíli nedokázal Thanos myslet na nic jiného než na Lucia. Lucia, kterého brzy korunují králem Impéria. Lucia ve vesnici, kterou Thanos zachránil. Lucia tak, jak asi vypadal, když zabíjel jejich otce.

Dostanu se ven, slíbil si Thanos. Uteču a zabiju Lucia.

KAPITOLA DRUHÁ

Ceres vyšla z Arény jako vítěz. Dav ji nesl na ramenou, zalévaly ji sluneční paprsky. Srdce jí divoce bušilo radostí z vítězství. Když ale viděla následky bitvy, zalila ji vlna protichůdných emocí.

Samozřejmě cítila radost. Slyšela davy, jak oslavují vítězství. Lid se valil z Arény jako řeka. Rebelové z Haylonu po boku bojepánů, zbylých mužů lorda Westa i lidí z města.

Cítila úlevu, protože její zoufalý pokus zachránit bojepány z Luciových posledních Jatek se vydařil a Ceres byla ráda, že je konec.

Ještě větší úlevu cítila, když přelétla pohledem po lidech v davu a uviděla svého bratra i otce stojící bok po boku se skupinou rebelů. Nejraději by se k nim rozběhla a ujistila se, že jsou úplně v pořádku. Dav byl ale odhodlaný nést ji městem. Muselo jí stačit, že otec i bratr vypadali nezranění, že byli spolu a že slavili společně s ostatními. To, že pořád ještě mohli slavit, bylo úžasné. Tolik lidí bylo ochotných zemřít jen proto, aby zastavili imperiální tyranii. Tolik lidí skutečně zemřelo.

A společně s tím se vynořila další emoce: smutek. Smutek z toho, že bylo nutné podstoupit tohle všechno, že zemřelo tolik lidí na obou stranách. Viděla těla v ulicích tam, kde došlo k potyčkám mezi rebely a vojáky. Většina z nich na sobě měla rudé imperiální barvy, ale to její smutek nijak nezmírnilo. Spousta jich byli jen obyčejní lidé odvedení proti vlastní vůli, nebo muži, kteří se přidali k armádě jen proto, že to bylo lepší než život v chudobě a porobě. Teď tu leželi mrtví a zírali na nebe prázdnýma očima, které už nikdy nic neuvidí.

Ceres cítila horkost krve na kůži. Krve, která pomalu zasychala díky slunečním paprskům. Kolik mužů dnes zabila? V průběhu nekonečné bitvy je přestala počítat. Dokázala se soustředit jen na nutnost zůstat v pohybu, dál bojovat, protože kdyby se zastavila, zemřela by. Nechala se unést hladkým prouděním bitvy, její energií. A také svou vlastní energií, která v ní pulzovala.

„Všechny,“ řekla si Ceres.

Zabila je všechny, i když ne vlastníma rukama. To ona přesvědčila lid, aby nepřistoupil na imperiální představu míru. To ona přesvědčila muže lorda Westa, aby zaútočili na město. Rozhlédla se po mrtvých kolem a přísahala si, že si je všechny zapamatuje. Že si zapamatuje cenu vítězství.

Dokonce i město neslo jizvy po násilí: vyražené dveře, rozmlácená okna, zbytky barikád. Přesto ale všude bylo vidět náznaky počínající radosti: lidé vycházeli do ulic a mísili se s davem, který proudil z Arény, aby společně vytvořili jednotnou lidskou masu.

Přes výkřiky davu bylo těžké něco slyšet, ale přesto měla Ceres pocit, že z dálky slyší zvuky pokračujícího boje. Jedna její část chtěla vyrazit a vrhnout se do boje. Druhá její část, ta větší, ale chtěla všechno zastavit. Než zajdou věci moc daleko a vymknou se kontrole. Pravdou bylo, že v tu chvíli ale byla příliš vyčerpaná. Měla pocit, jako by předtím bojovala celou věčnost. Obávala se, že kdyby ji ostatní nenesli, zřejmě by se zhroutila vyčerpáním.

Když ji konečně postavili na hlavním náměstí na zem, vydala se Ceres najít otce a bratra. Probojovávala si cestu davem a dostala se k nim zřejmě jen proto, že jí lidé ustupovali z cesty díky respektu, který k ní cítili.

Když k nim dorazila, oba je objala.

Nemluvili. Jejich mlčení i pocit, který ji zaplavil, když se objali, vydaly za tisíc slov. Všichni přežili. Oni, jako rodina, přežili. Prázdno, které zůstalo po mrtvém bratrovi, bylo ale nezměrné.

Ceres si přála, aby tak mohli zůstat navěky. Zůstat v bezpečí s otcem i bratrem a nechat revoluci, ať si žije vlastním životem. Přesto ale, když tam tak stála se dvěma lidmi, na kterých jí na světě záleželo nejvíc, uvědomila si ještě něco dalšího.

Ostatní se dívali přímo na ni.

Ceres si domyslela, že to není nic divného, vzhledem k tomu, co všechno se stalo. To ona byla v centru všeho dění, uprostřed všech bojů, a právě teď byla pokrytá krví, prachem a úplně vyčerpaná, takže musela vypadat jako nějaká mýtická stvůra. Ani na tu se ale lidé nedívají tímhle způsobem.

Ne, dívali se na ni, jako by čekali, že jim řekne, co dělat dál.

Ceres viděla několik lidí prodírajících se davem směrem k nim. V jednom z nich poznala Akilu, šlachovitého, svalnatého muže, který vedl poslední vlnu rebelů. Další na sobě měli barvy lorda Westa. A také mezi nimi byl nejméně jeden bojepán. Ohromný muž s párem bojových sekerek. Utrpěl několik zranění, ale zdálo se, že si jich nevšímá.

„Ceres,“ pronesl Akila, „zbývající imperiální vojáci se buď stáhli do hradu, nebo hledají cestu ven z města. Moji muži se je pokoušejí pronásledovat, ale neznají tohle město a… no, hrozí nebezpečí, že by to lidé mohli špatně pochopit.“

Ceres ho chápala. Kdyby Akilovi muži pronásledovali vojáky v ulicích Delosu, mohli by je lidé považovat za vetřelce. A i kdyby ne, mohli vběhnout do léčky, nechat se rozdělit a postupně zničit.

Ceres se zdálo zvláštní, že k ní tolik lidí vzhlíželo a čekalo na její vyjádření. Na její pomoc. Protože někde byl určitě někdo, kdo by se na to hodil lépe než ona. Ceres si nechtěla připustit, že by ve vedení měla stanout ona jen kvůli tomu, že ji její krev spojovala s Prastarými.

„Kdo je teď v čele povstalců?“ vykřikla Ceres. „Přežil některý z vůdců?“

Lidé kolem jen bezradně rozpřáhli ruce nebo vrtěli hlavami. Nevěděli. Samozřejmě, že ne. Nevěděli toho o nic víc než Ceres. Ta alespoň věděla jednu podstatnou věc: Anka byla pryč, popravili ji Luciovi lidé. Ostatní vůdci byli pravděpodobně také mrtví, nebo se skrývali.

„Co bratranec lorda Westa, Nyel?“ zeptala se Ceres.

„Lord Nyel se s námi útoku nezúčastnil,“ odpověděl jeden z bývalých mužů lorda Westa.

„Ne,“ pronesla Ceres, „nečekala jsem, že by dorazil.“

Možná bylo dobře, že tam nebyl. Rebelové a lidé z Delosu se měli na pozoru už před lordem Westem – vzhledem k tomu, co reprezentoval. A to byl statečný a čestný muž. Jeho bratranec nebyl ani z poloviny takový jako on.

Neptala se na velitele bojepánů. Nebyl to typ mužů, kteří by nějakého měli. Ceres je všechny poznala při výcviku a věděla, že sice každý z nich dokázal bojovat jako dvanáct běžných vojáků, ale nikdo jim nemohl velet.

Uvědomila si, že se dívá na Akilu. Bylo jasné, že on je vůdcovský typ, a jeho muži ho následovali kamkoli šel. Přesto se ale zdálo, že i on čeká, až mu vydá rozkaz, co dál dělat.

Ceres ucítila na rameni otcovu dlaň.

„Přemýšlíš, proč by měli poslouchat zrovna tebe,“ hádal. Jeho odhad byl až příliš blízko pravdě.

„Neměli by za mnou jít jen proto, že z nějakého důvodu mám v sobě krev Prastarých,“ odpověděla Ceres pomalu. „Kdo ve skutečnosti jsem? Jak bych je mohla vést?“

Viděla, jak se její otec pousmál.

„Nechtějí za tebou jít jen proto, jaké máš předky. Pokud by tomu tak bylo, šli by za Luciem,“ pronesl její otec a když vyslovil jeho jméno, odplivl si.

Sartes přikývl.

„Otec má pravdu, Ceres,“ řekl. „Jdou za tebou, kvůli tomu, co jsi dokázala. Jdou za tebou kvůli tomu, kdo jsi.“

Musela se nad tím zamyslet.

„Můžeš je sjednotit,“ dodal otec. „Musíš to udělat teď hned.“

Ceres věděla, že mají pravdu, ale přesto bylo těžké stát uprostřed tolika lidí a vědět, že čekají na její rozhodnutí. Co by se ale stalo, kdyby nerozhodla? Co by se stalo, kdyby přinutila někoho jiného, aby se postavil do jejich čela?

Ceres věděla, jak by to dopadlo. Cítila energii, která pulzovala davem. Právě te