KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ
Nebe už bylo temné, když Thor proletěl vnitřní branou Králova Dvora a bez znatelného zpomalení seskočil z koně na nádvoří před hradem, těžce oddychoval a podával otěže do rukou sloužícího pacholka. Byl v sedle celý den, slunce už zapadlo před několika hodinami a podle světla pochodní a živého lomozu uvnitř hradu okamžitě poznal, že hostina je již v plném proudu. Vyplísnil sám sebe za to, že byl tak dlouho pryč a jenom se modlil, aby nebylo ještě příliš pozdě.
Doběhl k nejbližšímu sluhovi.
„Je uvnitř všechno v pořádku?“ zeptal se překotně. Musel zjistit jestli je král v bezpečí, ale samozřejmě se nemohl přímo zeptat zda byl otráven nebo ještě ne.
Sluha se na něj překvapeně podíval.
„A proč by nemělo být? Všechno je tak, jak má být, až na to, že ty jdeš pozdě. Cvičenci královské Legie musí být vždy na místě včas. A tvé šaty jsou špinavé. Špatně reprezentuješ své druhy. Umyj si alespoň ruce a rychle dovnitř.“
Thor, celý zpocený, proběhl vstupní chodbou, spěšně strčil ruce do kamenné nádržky s vodou a omyl si obličej a vlasy. Od brzkého rána se v podstatě nezastavil a teď byl pokrytý směsí potu a prachu z cesty, což jenom přispívalo k pocitu, že tenhle den už trvá tak dlouho jako deset jiných. Zhluboka se nadechl, aby se alespoň trochu uklidnil a působil spořádaně, a hned na to vyrazil napříč několika chodbami rovnou do hodovní síně.
Když vstoupil obrovskými klenutými dveřmi dovnitř, bylo to téměř přesně jako v jeho snu. Před ním byly dva dlouhé hodovní stoly. Každý byl minimálně sto kroků dlouhý a úplně na konci je spojoval stůl další, v jehož čele seděl sám král a jeho nejbližší rytíři. Hluk, který uvnitř panoval Thora zasáhl téměř fyzicky. Sál byl naprosto přeplněný lidmi. Nebyli zde pouze královi muži, Stříbrní a členové Legie, nýbrž také stovky dalších hodovníků, celé skupiny potulných muzikantů, tanečníků, šašků a také desítky žen z nevěstinců…. Mohl zde vidět také všechny možné druhy sluhů, stráží a mezim tím vším pobíhali psi. Byl to naprostý blázinec.
Muži pili s velkých pohárů víno i pivo. Mnozí z nich stáli zaklesnuti vzájemně za ramena a zpívali pijácké písně, nebo sráželi poháry v přípitcích. Všude po stolech byla spousta jídla, které zahrnovalo i kančí, srnčí a všechny další druhy masa ukořistěného na proběhnuvším honu. Polovina místnosti se cpala všemi těmi pochutinami, zatímco ta druhá neustále proudila sem a tam. Když Thor viděl všechen ten chaos a uvědomil si jak moc už jsou teď muži opilí, říkal si, že kdyby dorazil dříve, určitě by jeho úkol býl snazší. Teď už ale bylo poměrně pozdě a on dorazil do plně rozjeté opilecké zábavy.
První Thorovou reakcí, krom toho, že se zděsil pořádku, který v sále panoval, byla obrovská úleva, protože král byl naživu. Ulehčeně si vydechl. Byl v pořádku. Znovu jej napadlo, že celé to znamení nic ve skutečnosti neznamená, že jeho sen byl prostě jenom sen a že prostě jenom přehání a díky své bujné fantasii hledá problémy tam, kde ve skutečnosti žádné nejsou. Stejně se ale toho nepříjemného pocitu, že něco není v pořádku, nemohl zbavit. Stále cítil nutkání dostat se ke králi a včas jej varovat.
Chraň našeho krále.
Thor se začal pomalu prodírat davem, ve snaze dostat se ke králi. Šlo mu to neskutečně pomalu. Muži byli opilí, hluční, nacpaní rameno na rameni a MacGil seděl stovky kroků odtud.
Thorovi se podařilo dostat se už do poloviny davu, když tu se náhle zastavil, protože si všiml Gwendolyn. Seděla u jednoho z menších stolů po straně sálu, obklopena svými služkami. Vypadala mrzutě, což jí vůbec nebylo podobné. Jídlo a pití, stojící na stole před ní, bylo netknuté a ona sama seděla stranou od všech ostatních členů královské rodiny. Thor se podivil, co se mohlo stát.
Změnil směr, aby se prodral k ní.
Gwendolyn vzhlédla a uviděla ho jak přichází, ale namísto úsměvu, který mu pokaždé věnovala, její tvář potemněla. Poprvé uviděl Thor v jejích očích vztek.
Gwen rychle vstala ze své židle, otočila se k němu zády a odcházela pryč.
Thor měl pocit, jakoby mu někdo do srdce vrazil nůž. Vůbec té reakci nerozuměl. Copak udělal něco špatně?
Rychle obešel stůl, doběhl ji a jemně chytil za zápěstí.
K jeho překvapení však jeho ruku hrubě odstrčila, otočila se a věnovala mu zamračený pohled.
„Nedotýkej se mě!“ zaječela.
Thor ustoupil o krok zpět, naprosto zaskočený její prudkou reakcí. Je tohle ta Gwendolyn co znal?
„Omlouvám se,“ řekl. „Nechtěl jsem udělat nic zlého. Nechtěl jsem ani působit neuctivě. Jenom jsem s tebou chtěl mluvit.“
„Já už pro tebe žádná slova nemám,“ zasyčela a blýskla po něm pohledem plným zloby.
Thor cítil, že nemůže dýchat. Neměl nejmenší tušení o co tu šlo.
„Má paní, prosím pověz mi, udělal jsem něco, co tě urazilo? Cokoliv to bylo, omlouvám se.“
„To, co jsi provedl se nedá nijak napravit. Žádná omluva se nepřijímá. Zklamal jsi mě.“
Znovu se otočila k odchodu a část Thora si pomyslela, že bude nejlepší jí nechat jít. Ta druhá část to ale nemohla nechat dopustit, ne po všem co už spolu prožili. Musel to vědět – musel znát důvod, proč ho najednou tolik nenávidí.
Thor jí znovu předběhl a zastoupil jí cestu. Teď ji nemohl nechat odejít. Ne takhle.
“Gwendolyn, prosím. Prosím, dej mi aspoň jednu další šanci, abych aspoň věděl co to je, to co jsem provedl. Jen mi tohle, prosím, řekni.”
Dívala se na něj a kypěla zlostí, ruce v bok.
„Já myslím, že víš. Myslím, že víš až moc dobře.“
„Nevím,“ trval Thor vážně na svém.
Chvíli se na něj zkoumavě dívala a potom se na chviličku zazdálo, že v její pohledu spatřil záblesk důvěry.
„Řekli mi, že té noci, než jsme se spolu setkali, jsi navštívil nevěstinec. Že jsi tam byl s mnoha ženami. Že sis s nimi užíval celou noc. A potom, když vyšlo slunce, jsi přišel za mnou. Tohle je to, co si nepamatuješ? Jsem tebou a tvých chováním zhnusená. Jsem zhnusená, že jsme se vůbec kdy potkali a že ses mě kdy dotknul. Doufám, že už se nikdy nebudu znovu muset dívat na tvojí tvář. Udělal jsi ze mě blázna – a ze mě si nikdo nesmí tropit blázny!“
„Má paní!“ vykřikl Thor ve snaze zastavit ji a vše vysvětlit. „To není pravda!“
Ona se ale protáhla mrštně davem a hned na to se mezi ně vmísila celá skupina hudebníků. Thor tentokrát nebyl dostatečně rychlý, aby ji mohl zastavit. Během několika málo momentů se mu ztratila mezi ostatními hosty.
Hořel vzteky. Nemohl uvěřit, že jí někdo mohl o něm navykládat takové lži a poštvat ji tím proti němu. Přemýšlel, kdo za tím může být. Ale nijak zvlášť na tom nezáleželo, jeho šance, které u ní kdy měl, náhle ležely v troskách. Bylo mu z toho nanic.
Potom si vzpomněl na krále a začal se nepřítomně a bez předchozího úsilí prodírat zase směrem k němu. Měl pocit, že najednou nemá proč žít.
Když urazil sotva pár kroků, objevil se před ním náhle Alton a zablokoval mu cestu. Zašklebil se na něj spokojeným škodolibým úsměvem. Měl na sobě hedvábné legíny, sametový kabátec a klobouk ozdobený péry. Z jeho protáhlé tváře, korunované dlouhým nosem na Thora patřily oči, plné té nejvyšší arogance a sebelásky.
„Ale to se podívejme,“ řekl. „Jestli tohle není ten poddaný. Potkal jsi tu už svou milou? Ne, samozřejmě, že nepotkal. Myslím, že se zvěsti o tvých návštěvách v nevěstincích už rozšířily úplně všude.“ Jeho úsměv odkryl řadu malých, žlutých zubů. „Ve skutečnosti jsem si tím naprosto jistý.“
„Víš co se říká: Jiskřička pravdy, dokáže zapálit oheň pomluv. Já jsem tu jiskřičku našel a tvá reputace je teď v troskách, chlapče.“
Thor vzkypěl zlostí a už se nadále nedokázal ovládat. Zaútočil na Altona a tvrdou ranou do břicha je přiměl zlomit se v pase.
O vteřinu později už byl vlečen svými druhy z Legie, i okolo stojícími vojáky, pryč od Altona.
„Překročil jsi hranice, chlapče!“ křičel za ním Alton. „Nikdo se nesmí dotknout urozeného! Budeš zavřený v řetězech po zbytek svého života! Nechám tě zatknout! Tím si buď jistý! Zítra za úsvitu si pro tebe pošlu!“ křičel Alton dále, než se otočil a rozzuřený odkráčel pryč.
Thora Altonovy výhružky snad ani nemohly zajímat méně. A stejně tak paže, které jej držely. Jediný o koho mu teď šlo, byl král. Setřásl kamarády z ramenou a znovu se otočil k MacGilovi. Hrubě odstrkoval lidi z cesty, když mířil k jeho stolu. Jeho mysl byla šílená smutkem i vztekem, nemohl uvěřit v takovýhle obrat událostí. Všechno bylo tak skvělé, jeho hvězda stoupala každým dnem výše a výše, jenom aby byla záhy sražena k zemi o nějakého rozmazleného hada, který se pokouší sebrat mu jeho lásku. A od zítřka mu hrozí vězením. Vzhledem k tomu, že se to náramně hodilo královně, obával se Thor, že k tomu opravdu může dojít.
Teď se ale o nic z toho nesměl zajímat. Jediné, co bylo v tento moment podstatné, bylo chránit krále.
Opřel se do lidí ještě hruběji a prodíral se dál a dál, vrazil plnou silou do šaška, který byl právě uprostřed představení, odstrčil tři další sloužící, až se nakonec konečně dobral ke královu stolu.
MacGil seděl uprostřed, v jedné ruce třímal obrovský měch s vínem a jeho tváře byly sytě červené. Král se otřásal smíchy nad probíhajícím představením. Kolem něj seděli jeho nejvyšší generálové. Thor si teď protlačil cestu až přímo před ně, takže si jej nakonec i král musel všimnout.
„Můj pane,“ křičel Thor zoufalým hlasem. „Musím s tebou mluvit! Prosím!“
Objevil se strážný, aby odvedl Thora stranou, ale král jej pohybem ruky zastavil.
„Thorgrine!“ promluvil MacGil svým hlubokým, královským a současně už i dosti přiopilým hlasem. „Můj chlapče. Proč jsi přišel k našemu stolu? Stůl patřící Legii je támhle.“
Thor se hluboce uklonil.
„Můj králi, omlouvám se. Ale musím s tebou nutně mluvit.“
Nějaký muzikant zrovna uděřil do činelů přímo Thorovi vedle ucha, když mu MacGil konečně pokynul, aby zastavil své představení.
Hudba utichla a všichni generálové otočili své pohledy na Thora. Ten cítil, že si právě získal pozornost všech.
„Inu, mladý Thorgrine, scéna je tvá. Mluv. Copak je to za záležitost, že to nemůže počkat do zítra?“ řekl MacGil.
„Můj pane,“ začal Thor, ale ihned se zase zarazil. Co vlastně měl říct? Že se mu zdál sen? Že viděl znamení? Že má pocit, že by král mohl být otráven? Nebude to znít bláznivě?
Jenže teď stejně neměl na vybranou. Musel to prostě udělat.
„Můj pane, měl jsem sen,“ začal. „Ten sen byl o tobě. V této hodovní síni, na tomto místě. Sen byl o tom, že…bys to neměl pít.“
Král se opřel o opěradlo židle a vykulil oči.
„Že bych neměl pít?“ opakoval pomalu a nahlas.
Po chvíli strnulého ticha, které následovalo, vybuchl MacGil smíchem tak hurónským, že se celý jejich stůl jen otřásal.
„Že bych neměl pít!“ opakoval MacGil. „Co je tohle za sen! Já bych tomu říkal spíš noční můra!“
Král se znovu zaklonil a zařval smíchy. Všichni se k němu přidali. Thor zrudnul, ale nehodlal se vzdát.
MacGil potom gestem naznačil strážnému, aby Thora odvedl. Ten přišel, chytil chlapce za rameno a začal jej odvádět stranou. Ale Thor se mu hrubě vysmekl. Byl rozhodnutý jednat za každou cenu. Musel králi svou zprávu předat a musel si být jistý, že je správně pochopena.
Chraň našeho krále.
„Můj králi, požaduji, abys mě poslechl!“ zařval Thor s rudou tváří a uděřil pěstí do králova stolu.
Stůl se otřásl a všichni muži, kteří kolem něj seděli teď vrhli na Thora překvapené pohledy.
Za strnulého ticha králova rozesmátá tvář potemněla.
„TY požaduješ?“ zařval MacGil. „Ty ode mě nebudeš požadovat nic, kluku!“ zaječel v rostoucím návalu vzteku.
Stůl se utišil ještě více. Thorovo ponížení již snad ani nemohlo být větší.
„Můj králi, odpusť mi. Nechtěl jsem tě urazit. Ale obávám se o tvou bezpečnost. Prosím. Nepij. V mém snu jsi byl otráven! Prosím. Dělám si o tebe velké starosti. To je jediný důvod, proč se teď takto chovám.“
Rysy MacGilovy tváře pomaloučku změkly. Dlouze se díval Thorovi přímo do očí a potom se zhluboka nadechl.
„Ano, vidím, že si děláš starosti. A taky vidím, že jsi bláznivý kluk. Promíjím ti tvoji neuctivost. Teď jdi. A do rána už tě nechci ani vidět.“
Znovu pokynul strážím, kteří, tentokrát důrazně, popadli Thora za ramena a odvedli jej pryč. Kolem stolu se pomaličku znovu rozhostilo veselí a jeho osazenstvo se vrátilo zpátky k pití.
Thor, kterého odvedli stranou, hořel rozhořčením. Teprve teď mu pořádně došlo, co všechno už dnes večer stačil provést a teď na něj padla úzkost z obavy, že za to zítra draze zaplatí. Možná jej odsud i vyhostí. Navždy.
Když do něj strážní rýpli naposled, Thor zjistil, že se ocitl u stolu Legie, dobrých dvacet kroků od krále. Ucítil na rameni čísi ruku. Otočil se a zjistil, že je to Reece.
„Hledal jsem tě celý den. Co se ti stalo?“ zeptal se Reece. „Vypadáš, jakobys viděl duchy!“
Thor byl příliš rozčilený, aby hned odpověděl.
„Pojď se se mnou posadit,“ řekl Reece, „držím ti místo.“
Potom Reece odvedl Thora ke stolu, který byl vyhrazen královské rodině. Godfrey třímal pohár v každé ruce a vedle něj seděl Gareth, jehož oči neustále těkaly po místnosti. Thor úzkostlivě doufal, že tam bude i Gwendolyn, ale ta nebyla nikde v dohledu.
„Co se děje, Thore?“ popíchnul jej Reece, když si sedli za stůl. „Sleduješ ten talíř, jako by tě měl každou chvíli pokousat.“
Thor zakroutil hlavou.
„Když ti to povím, stejně mi nebudeš věřit. Takže bude nejlepší, když si to nechám pro sebe.“
„Pověz. Mně můžeš říct cokoliv,“ naléhal vážně Reece.
Thor se mu podíval do očí a uvědomil si, že možná konečně našel někoho, kdo jej bere vážně. Zhluboka se nadechl a začal. Koneckonců, neměl co ztratit.
„Když jsem byl s tvou sestrou v lese, tak jsme viděli Bělozáda. Gwen řekla, že je to znamení přicházející smrti a já tomu taky věřím. Šel jsem za Argonem a ten mi potvrdil, že se čísi smrt opravdu blíží. Krátce poté jsem měl sen o tom, že bude tvůj otec otráven. Tady. Dnes večer. V tomto sále. Cítím v kostech, že je to pravda. Stane se to. Někdo se ho pokouší zabít,“ řekl Thor.
Vyklopil to ze sebe všechno nesmírně rychle a okamžitě cítil úlevu. Bylo skvělé, že jej někdo konečně poslouchal.
Reece se na něj potichu a dlouze díval. Potom konečně promluvil.
„Vypadáš, že to myslíš smrtelně vážně. Ani já o tom tedy nepochybuji. A moc si vážím, že se tolik staráš o mého otce. Věřím ti. Opravdu. Ale sny jsou zrádné. Neznamenají vždycky to, co si myslíme.“
„Pověděl jsem to králi,“ řekl Thor. „A oni se mi vysmáli. Samozřejmě, že bude pít dál.“
„Thore, já věřím, že se ti to zdálo. A věřím, že skutečně máš ten pocit nebezpečí. Ale já mám špatné sny taky. Celý život. Naposledy se mi zdálo, že jsem byl vyhozen z hradu a když jsem se vzbudil, tak ten pocit stále trval. Ale přitom to nebyla pravda. Chápeš co tím chci říct? Sny jsou zrádné. A Argon vždycky mluví v hádankách. Nesmíš to všechno brát tak vážně. Můj otec je v pořádku. Já jsem taky v pořádku. Všichni jsme v pořádku. Zkus se teď jenom uvolnit a trochu se napít. A užít si to.“
S tím se Reece uvolnil ve svém křesle, pokrytém kožešinami a napil se ze svého poháru. Gestem naznačil sluhovi, který okamžitě přispěchal s velkou porcí zvěřiny a položil ji před Thora. Jiný mezitím donesl pohár s vínem.
Ale Thor tam jenom seděl a zíral na své jídlo. Měl pocit, že se celý jeho život rozpadá na kusy. Nevěděl co si má počít.
Nemohl myslet na nic jiného, než na svůj sen. Bylo to, jakoby se jeho noční můra stala skutečností a on tu teď seděl a sledoval ostatní jak hodují. Všechno co mohl dělat, bylo hlídat všechny poháry, které byly odnášeny směrem ke králi. Pozorně sledoval každého sluhu, každý pohár vína. A pokaždé, když se král napil, sebou Thor trhl.
Byl jako posedlý. Nemohl od krále odtrhnout zrak. Sledoval jej a sledoval po dobu, která mohla být i dlouhými hodinami. Thor přesně nevěděl.
Najednou spatřil zvláštního sluhu, který ke králi donesl pohár, jenž byl jiný než ty ostatní. Byl velký, z ryzího zlata a po stranách jej obkružovaly rubíny a safíry.
Byl to přesně ten samý, který Thor viděl ve svém snu.
Thorovo srdce se divoce rozbušilo, když s děsem sledoval, jak se sluha blíží ke králi. V okamžiku, kdy už byl jenom několik kroků od něj, se Thor už nemohl nadále kontrolovat. Každá buňka v jeho těla řvala, že tohle je ten otrávený pohár.
Thor vyskočil na stůl a prudce vpadl do davu, kterým se začal za pomoci loktů hrubě prodírat.
Přesně v okamžiku, kdy vzal král pohár do rukou, Thor vyskočil na jeho stůl, napřáhl se a prudkou ranou otevřenou dlaní vyrazil královi pohár z rukou.
Celá hala vyděšeně zalapala po dechu. Pohár vyletěl do vzduchu a s těžkým břinknutím dopadl na kamennou podlahu opodál.
V hodovní síni se rozprostřelo mrtvolné ticho. Muzikanti přestali hrát, žongléři se zastavili uprostřed prováděného kousku. Stovky mužů i žen se otočily k němu. Všichni udiveně na celou scénu zírali.
Král se s hluboce zamračenou tváří pomaličku postavil.
„Co si to dovoluješ!“ vykřikl. „Ty nestydatý malý kluku! Za tohle půjdeš do želez!“
Thor jenom ohromeně stál. Cítil se, jako by se na něj řítil celý svět. Jediné, co si v tom okamžiku přál, bylo rozplynout se.
Najednou se z davu oddělil jeden v velkých psů, došel k louži vína, které se rozlilo po podlaze a začal víno ze země lízat. Než mohl Thor králi odpovědět, než se mohl kdokoliv v místnosti znovu pohnout, pohledy všech se obrátily k psovi, protože ten začal vydávat děsivé, dávivé zvuky.
Jenom o několik vteřin později pes ztuhnul a padl k zemi mrtvý. Celá místnost při pohledu na tu scénu zalapala po dechu.
„Ty jsi věděl, že v tom byl jed!“ zakřičel čísi hlas.
Thor se otočil a uviděl prince Garetha, který přicházel mezi něj a krále, a vyčítavě ukazoval prstem na Thora.
„Jak jsi mohl vědět, že byl pohár otrávený? Jedině tak, že ten, kdo do něj ten jed přidal, jsi ty sám! Thor se pokusil otrávit krále!“ zařval Gareth.
Celý dav rozhorčeně vykřikl.
„Do vězení s ním,“ poručil král.
O vteřinu později Thor cítil, že jej ruce stráží hrubě uchopily zezadu za ramena a táhly napříč halou pryč. Vzpínal se, křičel a snažil se protestovat.
„Ne!“ ječel. „Vy to nechápete!“
Ale nikdo jej neposlouchal. Byl vláčen skrz dav rychle pryč, takže za kratičkou chvíli už královský stůl zcela ztratil z dohledu. A celý jeho život se mu ztrácel spolu s ním. Rychle prošli celým sálem k postranním dveřím, které se za nimi s hlasitým bouchnutím zavřely.
Uvnitř bylo ticho. O chvíli později Thor cítil, že klesá. Byl dvěma muži tažen někam dolů po kamenném točitém schodišti. Světla neustále ubývalo a za malou chvíli už mohl slyšet hovor vězňů.
Železné dveře cely se otevřely a Thorovi konečně došlo, kam jej odvedli. Podzemní kobky.
Zmítal sebou, ve snaze se osvobodit.
„Vy to nechápete!“ ječel.
Potom vzhlédl vzhůru a uviděl přicházet urostlého strážného, které měl neholené tváře a žluté zuby.
Zamračil se na Thora.
„Ale naopak, rozumím až moc dobře,“ ozval se jeho skřípavý hlas.
Napřáhl pravou ruku a poslední co Thor spatřil byla jeho pěst, která vystřelila jako beranidlo proti chlapcově tváři.
Svět zčernal.
NYNÍ KE STAŽENÍ!
POCHOD KRÁLŮ
(Čarodějův prsten – Kniha druhá)
“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále je tu také podvod a zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.“
--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos
POCHOD KRÁLŮ nás posouvá na Thorově cestě k dospělosti o krok dále. Thor si začíná uvědomovat kdo ve skutečnosti je, jaké síly se v něm skrývají a pomalu se stává skutečným válečníkem.
Poté, co se mu podaří dostat se z vezeňské kobky, přijde Thor ke své hrůze na další pokus o vraždu krále MacGila. Když potom MacGil zemře, království se propadne do zmatku. V prostředí, kde se každý snaží vyškrábat na uvolněný trůn, je Králův Dvůr dějištěm mnoha rodinných dramat, mocenských machinací, ambic a žárlivosti, násilí i zrady. Nástupce musí být vybrán z králových potomků a legendární Meč Osudu, zdroj veškeré jejich moci, dostane svou šanci být pozvednut dalším kandidátem. Všechny plány se ale zhroutí, když je odhalena vražedná zbraň a pozornost všech se upne k hledání vraha. Ve stejnou dobu musí rod MacGilů čelit nové hrozbě ze strany rodu McCloudů, kteří vyrazí do útoku na jejich hranici uvnitř Prstenu.
Thor se snaží získat zpátky Gwendolyninu lásku, ale nemá času nazbyt, protože se musí se svými druhy z Legie chystat na Stovku – sto dní trvající vyčerpávající výpravu, kterou musejí projít všichni její členové. Legie se vydá přes Kaňon, mimo ochranu Prstenu do Divočiny, a poté přes Tartuviánské moře na Mlžný ostrov, o kterém se říká, že jej hlídá drak. Bude to jejich zkouška opravdových válečníků.
Vrátí se zpátky? Vydrží Prsten, když budou pryč? A zjistí Thor konečně, jaké je tajemství jeho osudu?
POCHOD KRÁLŮ je epický příběh o přátelství a lásce, rivalitě a spolupráci, o rytířích a dracích, intrikách a politických machinacích, o dospívání, o zlomených srdcích, o podvodu, ambicích a zradě. To vše je zasazeno do důkladně promyšleného fiktivního fantasy světa. Je to příběh o cti a odvaze, o osudu a předurčení, a také o magii. Je to fantasy, které nás přivede do světa, na který už potom nikdy nezapomeneme, a které osloví čtenáře obou pohlaví a každého věku.
Díly č.3 – 17. jsou již rovněž dostupné!
POCHOD KRÁLŮ
(Čarodějův prsten – Kniha druhá)