KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ
Thor běžel spolu s ostatními po lesní cestě. Každý z nich nesl kopí, které vyfasovali pro lov. Vedle něj běžel Reece, O’Connor a Elden, následováni přinejmenším padesáti dalšími členy Legie. Před nimi jela stovka Stříbrných rytířů v lehkém brnění. Někteří měli krátká kopí, ale většina byla ozbrojena luky a šípy. Vedle nich běžely desítky panošů a sluhů.
V čele výpravy jel král MacGil. Působil mohutným a hrdým dojmem jako vždy a na tváři mu neustále seděl vzrušený výraz. Společnost mu dělali jeho synové, Kendrick a Gareth a, ke svému překvapení zahlédl Thor poblíž i Godfreye. Vedle jejich koní běžely desítky pážat z nichž někteří se každou chvíli zakláněli a duli do rohů, vyrobených ze slonoviny, jiní vedli štěkající smečky psů, kteří zběsile uháněli kupředu a snažili se vyrovnat se v rychlosti koním. Byl to absolutní zmatek. Jak ta obrovská skupina projížděla lesem, začínali se postupně rozdělovat do menších skupin a rozjíždět se po lese do všech směrů. Thor přestával mít přehled, kdo kam jede, a kterou z těch skupin by měl vlastně následovat.
Jedním z rytířů, jedoucích poblíž, byl Erec a Thor s ostatními se rozhodli, že jej budou následovat. Thor doběhl Reece.
„Kam to jdeme?“ zeptal se ho, jak jen mu to dech dovolil.
„Hluboko do lesa,“ odpověděl Reece. „Královi muži by rádi přivezli zpátky úlovek hodný našich oslav.“
„Proč jedou někteří Stříbrní na koních, zatímco jiní jsou opěšalí?“ zeptal se O’Connor Reece.
„Jízdní budou lovit lehčí úlovky, jako jsou jeleni a bažanti,“ odpověděl Reece. „Budou po nich střílet z luků. Pěšáci se chystají na nebezpečnější zvířata. Jako třeba žlutoocasé divoké prase.“
Thor pocítil zároveň vzrušení i strach, když bylo to zvíře zmíněno. Jedno už ve svém životě jednou zahlédl. Byla to obrovská, nebezpečná příšera, o které se říkalo, že by na sebemenší popud dokázala rozpárat na půlky dospělého muže.
„Starší rytíři raději zůstávají na hřebetech svých koní a zaměřují se na jeleny a ptáky,“ dodal Erec a shlížel ze sedla na chlapce. „Mladší jdou raději pěšky a snaží se o těžší úlovek. Pro tento způsob je potřeba být v dobré formě.“
„A proto i vám povolujeme tenhle způsob, pánové,“ zakřičel Kolk, který běžel s ostatními opodál, „je to pro vás dobrý trénink. Musíte zůstat na nohou po celou dobu lovu a držet krok s koňmi. Jak budeme pokračovat, postupně se budete dělit do menších skupinek, z nichž každá potom půjde vlastní cestou a bude lovit své vlastní zvíře. Najdete nejnebezpečnější zvíře ve vašem okolí a dáte se s ním do křížku, dokud ho nezabijete. Trénujete si tu stejné schopnosti, které budete potřebovat později i v bitvě. Jsou to výdrž, nebojácnost a nepoddajnost. Nikdy se před vaším protivníkem nesmíte sklonit, i kdyby byl sebenebezpečnější. Teď běžte!“ křičel.
Thor přidal do kroku a stejně jako všichni ostatní bratři z Legie se snažil doběhnout koně, kteří si klestili cestu lesem. Neměl tušení, kterým směrem se vydat, ale rozhodl se, že když se prostě bude držet u Reece a O’Connora, nemůže tím nic pokazit.
„Šíp, rychle!“ zakřičel Erec.
Thor okamžitě vyrazit splnit pánův rozkaz. Rozběhl se k jeho koni, vytáhl šíp z velkého toulce, zavěšeného u sedla a podal jej rytíři. Erec založil šíp, mírně zpomalil krok svého koně a pevnou rukou zamířil na něco v lese.
„Psy!“ zněl další Erecův povel.
Jeden z králových sluhů vypustil štěkajícího psa, který okamžitě zmizel v lese. K Thorově překvapení se záhy z lesa vznesl velký pták. Jakmile se tak stalo, Erec vypustil šíp.
Byla to perfektní rána, přímo do krku, takže se pták okamžitě zřítil mrtvý k zemi. Thor se divil, jak o něm Erec vůbec mohl vědět.
„Pták!“ zakřičel Erec.
Thor běžel, popadl mrtvého ptáka za stále ještě teplý, krví zbrocený krk, a běžel s ním zpátky k Erecovi. Potom jej přivázal k Erecovu sedlu.
Všude kolem Thora dělala spousta rytířů to samé. Vyháněli ptáky z úkrytů a stříleli je, aby je jejich panoši potom nosili k jejich koním. Většina používala luky s šípy, někteří však dali namísto toho přednost oštěpům. Kendrick teď vytáhl svůj oštěp, zamířil a vrhl jej na jelena. Zasáhl bezchybně přímo do krku. Jelen se skácel k zemi.
Thor byl ohromen, kolik je v těchto lesích zvěře. Bylo jasné, že přivezou domů spoustu kořisti. Bude jí dost, aby nakrmila celý dvůr po několik dní.
„Už jsi někdy byl na lovu?“ zavolal Thor na Reece a jen tak tak se vyhnul jednomu z projíždějících rytířů. Se všemi těmi štěkajícími psy, troubením rohů a vítězným pokřikem stovek mužů, kteří posílali k zemi jedno zvíře za druhým, bylo těžké slyšet jeden druhého.
Reecova tvář zářila radostí. Přeskočil tlustou kládu a pokračoval v běhu.
„Mnohokrát! Ale jenom díky otci. Běžně nás nenechávají zúčastnit se honů, dokud nejsme dostatečně staří. Je to vzrušující, i když se to nikdy neobejde bez nehod. Minimálně jeden muž je pokaždé zraněn nebo zabit při honu na divoké prase.“
Mezi větami Reece lapal po dechu. „Ale zatím jsem pokaždé jenom jel na koni,“ dodal. „Ještě nikdy mi nedovolili, abych mohl jít na lov opěšalý a lovit kance jako člen Legie. Tohle je pro mě poprvé!“
Lesní krajina se najednou změnila. Hlavní cesta se tu náhle větvila do spousty menších a ty se okamžitě dělily dále. Ozval se další signál na slonovinový roh a celá ta velká skupina se rozdělila do mnoha menších.
Thor zůstal blízko u Ereca. Reece s O’Connorem se k nim přidali. Všichni potom zamířili na rovnou stezku, která brzy uhýbala ostře do strany a dolů z kopce. Běželi a běželi. Thor svíral své kopí pevně v rukou, když přeskakovali přes malý potok. Jejich malá šestičlenná skupinka se tedy skládala z Ereca a Kendricka na koních a dále Thora, Reece, O’Connora a Eldena, kteří je pěšky následovali. Když se o pár chvil později Thor otočil, zjistil, že jsou jim v patách ještě další dva členové Legie a chtějí se přidat. Oba byli velcí a mohutní, s vlasy barvy slámy, které jim spadaly do obličejů, na kterých shodně hrál široký úsměv. Zdálo se, že jsou o pár let starší než Thor a na první pohled bylo patrné, že jsou to identická dvojčata.
„Já jsem Conval,“ křiknul jeden z nich na Thora.
„A já Conven.“
„Jsme bratři,“ řekl Conval.
„Dvojčata!“ dodal Conven.
„Doufám, že vám nebude vadit, když se k přidáme,“ řekl Conval Thorovi.
Thor si jich v Legii všiml už předtím, ale nikdy s nimi zatím neměl možnost mluvit. Byl rád, že se může seznámit s novými členy Legie a obzvláště, když se chovali přátelsky.
„Budeme rádi,“ odpověděl Thor.
„Čím víc rukou, tím líp,“ přidal se Reece.
„Slyšel jsem, že kanci jsou v tomhle lese obrovští,“ poznamenal Conval.
„A nebezpeční,“ dodal Conven.
Thor se udiveně podíval na kopí, která dvojčata nesla. Byla snad dvakrát delší než to jeho. Také si všiml, že i oni se dívají na jeho zbraň.
„To kopí není dostatečné,“ řekl Conval.
„Tihle kanci mají dlouhé kly. Potřebuješ něco delšího,“ řekl Conven.
„Vem si moje,“ řekl Elden, přiblížil se k Thorovi a podával mu své kopí.
„Nemůžu si vzít tvoje,“ řekl Thor. „Co potom budeš mít ty?“
Elden pokrčil rameny. „Budu v pohodě.“
Thora se taková štědrost dotkla a podivoval se, jak moc se jejich vztah s Eldenem proměnil.
„Vem si jedno z mých,“ ozval se rozkaz.
Thor se podíval po hlase a uviděl Ereca, který se přibližoval z boku a ukazoval mu na své sedlo, ke kterému byla připoutána dvě dlouhá kopí.
Thor se natáhl a sňal jedno z nich, Byl vděčný za takovou pozornost. Kopí bylo těžší a běžet s ním bylo obtížnější, ale cítil se díky němu bezpečněji. Navíc, podle toho co říkali ostatní, to vypadalo, že je taková zbraň více než na místě.
Běželi dál a dál, až už Thor cítil, že jeho plíce hoří a měl pocit, že už nemůže pokračovat. Byl neustále ve střehu, rozhlížel se, zda není nablízku nějaké zvíře. Zároveň se mezi všemi ostatními cítil bezpečný, a mocný díky svému dlouhému kopí. Stejně byl ale zároveň i nesvůj. Ještě nikdy předtím kance nelovil a neměl ponětí, co se od toho dá očekávat.
Jeho plíce bolely čím dál více, když se les náhle rozestoupil do otevřené mýtiny, kde Erec s Kendrickem, díky Bohu, zastavili koně. Thor usoudil, že to mohou chápat jako svolení, že mohou zastavit také. Všech osm jich stanulo na lesní mýtině. Chlapci se snažili znovu nabrat dech, zatímco Erec s Kendrickem sesedali ze svých koní. Ti ržáli, ale jinak byl v celém okolí naprostý klid. Pouze vítr scénu doplňoval šuměním v korunách větších stromů. Zvuky stovek dalších mužů, kteří se hnali lesem, byly náhle ty tam. Thor si uvědomil, že se museli od ostatních notně vzdálit.
Stále ještě těžce dýchaje se rozhlédl po mýtině.
„Neviděl jsem tu žádné zvířecí stopy,“ řekl Thor Reecovi. „Ty jsi něco viděl?“
Reece zakroutil hlavou.
„Kanec je mazané zvíře,“ řekl Erec a postoupil mírně kupředu. „Ne vždycky se ti ukáže. A někdy je to on, kdo pozoruje tebe a čeká, dokud neztratíš pozornost. A potom tě napadne. Takže buďte ostražití.!“
„Pozor!“ zakřičel O’Connor.
Thor se otočil a uviděl velké zvíře, jak se řítí napříč mýtinou. Trhnul sebou v domění, že jsou napadeni kancem. O’Connor zaječel, Reece se otočil a vrhnul po něm své kopí. Netrefil se, a jak jej kopí míjelo, zvíře náhle vyletělo do vzduchu, aby o něco dále zase přistálo a pokračovalo v úprku. Vzápětí si Thor uvědomil, že ta nebezpečná příšera byl ve skutečnosti jenom velký krocan. Ten mezitím zmizel v lese.
Všichni propukli v smích. Napětí opadlo. O’Connor celý zrudnul, ale Reece jej okamžitě chlácholil.
„Nic si z toho nedělej, kamaráde,“ řekl.
O’Connor se poníženě díval stranou.
„Žádní kanci tu nejsou,“ řekl Elden. „Vybrali jsme si špatnou cestu. Jediné, co na téhle mýtině najdeme, je drůbež. Vrátíme se zpátky s prázdnýma rukama.“
„Možná to ale není ta nejhorší varianta,“ řekl Conval. „Slyšel jsem, že lov na kance může být na život a na smrt pro všechny jeho účastníky.“
Kendrick klidným zrakem zkoumal okolí. To stejné činil Erec. Thor mohl z tváří obou mužů vyčíst, že tu někde něco přece jenom je. Přišlo mu, že po něčem pátrají.
„No, vypadá to, že tady stezka končí,“ řekl Reece. „Takže pokud budeme pokračovat, les už nebude nijak označený. Nemuseli bychom najít cestu zpátky.“
„Jenže pokud se vrátíme, náš lov je u konce,“ řekl O’Connor.
„Co se stane, pokud se vrátíme s prázdnýma rukama?“ zeptal se Thor. „Bez kance?“
„Budeme všem k posměchu,“ řekl Elden.
„Nebudeme,“ řekl Reece. „Ne vždycky se podaří objevit kance. Ve skutečnosti se častěji stává, že se nenajde, než opak.“
Když potom chvíli stáli beze slov, vydýchávali se a zkoumali okolní les, Thor si uvědomil, že vypil příliš mnoho vody. Držel potřebu během celého běhu a nyní měl pocit, že mu jeho močový měchýř musí každou chvíli prasknout.
„Omluvte mě,“ řekl a začal si klestit cestu k lesu skrz vysokou trávu.
„Kam jdeš?“ zeptal se Erec opatrně.
„Jenom si musím jít ulevit. Hned jsem zpátky.“
„Nechoď daleko,“ zdůraznil Erec.
Thor si pospíšil do lesa a asi tak dvacet kroků od ostatních konečně našel vhodné místo.
Když dokončil potřebu, uslyšel najednou někde za sebou prasknutí suché větvičky. Byl to poměrně hlasitý zvuk a on okamžitě věděl – nevěděl jak to ví, ale věděl to – že zvuk nezpůsobil člověk.
S vlasy ježícími se mu na zátylku se pomaloučku otočil a rozhlédl se. Přímo před ním, možná dalších deset kroků, byla další malá mýtina. Uprostřed ní ležel veliký balvan. A tam na zemi u toho balvanu se něco hýbalo. Nějaké malé zvíře. Z místa, kde stál, ale nedokázal rozpoznat jaké.
Thor přemýšlel, jestli se má vrátit ke svým druhům, anebo se vydal prozkoumat, co to tam je. Pak se opatrně vydal kupředu. Cokoliv to zvíře bylo zač, nechtěl jej ztratit z dohledu. Kdyby šel nejprve pro ostatní, už by nemuselo na mýtině být, než by se stačil vrátit.
Thor se pomalu přibližoval. Les tu houstl a množství větví mu ztěžovalo pohyb. Na chvíli neviděl nic než větve a sluneční paprsky prosakující skrz koruny stromů. Nakonec se mu ale podařilo dosáhnout mýtiny. Když se blížil, změnil úchop svého kopí a sklonil jej hrotem dolů a přímo před sebe. To, co uviděl na mýtině jej však ohromilo.
V trávě u základny balvanu se batolilo maličké leopardí kotě. Sedělo tam, hrálo si s trávou, slabě mňoukalo a mhouřilo oči proti paprskům slunečního světla. Vypadalo, jako by se narodilo před nedávnem. Dlouhé pouhých třicet centimetrů a tak maličké, že by se klidně vešlo Thorovi za košili.
Thor v úžasu stál a díval se na to zjevení. Kotě bylo celé bílé, z čehož poznal, že je leopard bílý, možná nejvzácnější známá kočkovitá šelma vůbec.
Někde za ním se ozvalo další praskání větví. Otočil se a uviděl, že celá skupina s Reecem v čele míří k němu. Zdálo se, že v jeho obličeji zahlédl obavu. Za malou chvíli už byli u něj.
„Kam ses poděl?“ ptal se. „Mysleli jsme, že je po tobě.“
Když dorazili až k němu a všimli si kotěte, Thor jasně slyšel jak všichni šokovaně zalapali po dechu.
„Znamení osudu,“ řekl Erec Thorovi. „Našel jsi něco, co se většině lovců nepovede nalézt za celý život. Nejvzácnější ze všech zvířat. To kotě je opuštěné a nikdo se o něj nestará. To znamená, že je tvoje. Teď máš povinnost jej vychovat.“
„Moje?“ zeptal se Thor nejistě.
Je to tvoje povinnost,“ přidal se Kendrick. „Ty jsi ho našel. Nebo bych měl možná říct, že ono si našlo tebe.“
Thor byl bezradný. Dřív se starával o ovce, ale nikdy ve svém životě nevychovával žádné zvíře od mláděte a vůbec netušil, jak se to dělá.
Zároveň ale okamžitě cítil ke zvířeti náklonnost. Jeho malá, blankytně modrá očka se, jak se zdálo, dívala jen a pouze na něj.
Přiblížil se ke kotěti, ohnul se a vzal jej do náručí. Zvíře mu okamžitě olízlo tvář.
„Jak by se člověk měl starat o leopardní kotě?“ zeptal se Thor.
„Řekl bych, že stejně jako o cokoliv jiného,“ řekl Erec. „Krmit to, když to má hlad.“
„Musíš mu dát jméno,“ řekl Kendrick.
Thor uvažoval. Už podruhé za poslední dny měl pojmenovat nějaké zvíře. Z dětství si pamatoval jednu pověst o lvu, který terorizoval vesnici.
„Krohn,“ řekl Thor.
Ostatní přikývli na souhlas.
„Jako ta legenda,“ řekl Reece.
„To se mi líbí,“ řekl O’Connor.
„Tak tedy Krohn,“ řekl Erec.
Když si Krohn opřel hlavu o Thorovu hruď, chlapec cítil ke zvířeti náhle větší pouto než ke kterémukoliv, které měl předtím. Nemohl si pomoci, ale když mu teď kotě kroutilo v náručí, měl pocit, že Krohna zná celý život.
Z výšky nad nimi se najednou ozval zvuk tak ostrý, že Thorovi vstávaly vlasy na hlavě. Okamžitě se otočil a vzhlédl k obloze.
Vysoko nad nimi kroužící Estopheles najednou složila křídla a jako šipka se vrhla dolů, rovnou proti Thorově hlavě, před kterou se, jako už několikrát předtím, na poslední chvíli zastavila a potom znovu začala stoupat do výšky.
Thor si nejprve říkal, jestli sokol nežárlí na Krohna. Ale potom ho napadlo něco jiného. Možná jej před něčím chce varovat.
O okamžik později se ozval silný zvuk z jiného směru. Zvuk v sobě nesl lámající se větvičky, zdvihající se uschlé listí a rychlé kroky – a všechno následující se potom událo příliš rychle.
Thor měl díky sokolově varování výhodu, stačil si všimnout přicházejícího nebezpečí a uskočit stranou dostatečně rychle, aby jej těsně kolem něj prořítivší se obrovský kanec o vlas minul.
Na mýtině vypukl chaos. Rozběsněné prase zaútočilo na ostatní a ohánělo se svými kly do všech stran. Jedním takovým výpadem se mu podařilo trefit O‘Connora do paže. Z rány se okamžitě vyřinula krev. Chlapec se chytil za poraněné místo a vykřikl bolestí.
Bylo to jako zkoušet bojovat s býkem, ale bez pořádných zbraní. Elden se pokusil kance bodnout svým dlouhým kopím, ale prase zčistajasna otočilo hlavu, chytilo kopí do obrovské tlamy a lehkým pohybem čelistí jej rozkouslo ve dví. Potom se kanec otočil, zaútočil na Eldena a udeřil jej do žeber. Na štěstí pro chlapce se mu vyhnuly kancovy kly, které by jej jinak rozpáraly ve dví.
Tahle příšera byla snad nezastavitelná. Lačnila po krvi a bylo jasné, že si nedá pokoj, dokud ji nebude mít.
Ostatní se vzpamatovali z prvotního úleku a začali klást řádný odpor. Erec a Kendric tasili své dlouhé meče, stejně jako to udělal Thor, Reece a ostatní.
Všichni potom bestii obklíčili. Stejně bylo ale těžké ji zasáhnout, protože přes půl metru dlouhé kly je nutily držet si od prasete neustále odstup. To se teď zaměřovalo každou chvíli na někoho jiného, takže ostatní měli vždycky možnost pokusit se udeřit. Erecovi se podařil tvrdý zásah do boku, ale prase muselo být vykované z oceli, protože bez povšimnutí pokračovalo v boji dál.
Potom se ale všechno změnilo. Na kratičký moment spočinul Thorův zrak na něčem, co jej donutilo se otočit a podívat se do lesa. Thor by mohl přísahat, že v dálce, v úkrytu pod stormy, spatřil černě oděného muže v kápi. Viděl, že ten muž vstává, natahuje luk a míří přímo na jejich mýtinu. Přišlo mu ale, že cílem nebyl kanec, nýbrž oni.
Na zlomek vteřiny zapochyboval o tom co vidí. Mohl je někdo napadnout? Tady? Uprostřed ničeho? A kdo?
Thor předal kontrolu svým instinktům. Cítil, že ostatní jsou v nebezpečí, jestli okamžitě nezačne jednat. Teď jasně viděl, že muž míří na Kendricka.
Thor skočil po Kendrickovi. Trefil jej tvrdě a srazil k zemi. Jenom o zlomek vteřiny kolem místa, kde předtím Kendrick stál, prosvištěl šíp.
Thor se okamžitě ohlédl do lesa, aby našel útočníka. Ale po tom jakoby se slehla zem.
Teď ale nebyl čas na přemýšlení, protože divočák stále zuřivě naháněl ostatní po mýtině. Právě se otočil do jeho směru a Thor už neměl dost času, aby stihl uskočit. Dlouhé, ostré kly se řítily přímo na něj a on se stačil pouze přikrčit v očekávání nárazu.
Jenže ten nepřišel. Místo něj se ozvalo vysoké zakvičení. Thor se podíval a uviděl Ereca, který skočil bestii na záda a s mohutným nápřahem jí zabodl svůj dlouhý meč zhora do krku až po jílec. Kanec se uprostřed pohybu svalil na zem i s rytířem, který mu stále ještě seděl obročmo na zádech. Zastavili se jenom jediný krok od Thora.
Všichni zůstali zaraženě stát na místě, vyměňovali si pohledy a snažili se pochopit, co všechno se to tu právě odehrálo.
KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ
Thor, s Krohnem schovaným v košili a Reecem po boku, vstoupili do velké taverny, která doslova tepala hlukem. Velké množství členů Legie a vojáků, kteří byli namačkaní uvnitř, je radostně přivítalo. Uvnitř bylo přecpáno a horko. Thor byl okamžitě vmáčknut mezi své bratry. Měli za sebou dlouhý den plný lovu a teď se všichni shromáždili v taverně hluboko v lesích, aby oslavili úspěchy. Stříbrní je sem vedli jistým krokem a Thor, Reece a ostatní je prostě následovali.
Za Thorem nesli dvojčata Conval s Convenem na dlouhé kládě, kterou měli přehozenou přes ramena, jejich společnou trofej – kance většího, než jaké se podařilo ulovit komukoliv jinému. Před vstupem do taverny museli svůj náklad odložit na zem. Thor se ještě naposledy po praseti ohlédl. Působilo tak divoce a bylo tak velké, že bylo stále těžké uvěřit, že se jim podařilo jej složit.
Thor pocítil pod košilí pohyb, podíval se dolů a zkontroloval svého nového společníka, Krohna. Bylo k neuvěření, že si domů z lovu odnáší živé mládě bílého leoparda. Dívalo se na něj svýma křišťálově modrýma očima a mňoukalo. Thor pochopil, že kotě má hlad.
Když se Thor protlačil do taverny, následován desítkami dalších mužů, cítil, že je v tom přecpaném místě snad o dvacet stupňů vyšší teplota než venku. O vlhkosti vzduchu raději ani neuvažoval. Následoval Ereca s Kendrickem a za sebou vedl Reece, Eldena, dvojčata a O’Connora, jehož ruka byla po střetu s kancem provizorně ošetřena a obvázána. Hrůzně vypadající krvácení se naštěstí podařilo poměrně rychle zastavit. O’Connor vypadal, že je spíše otřesený, než zraněný. Jeho dobrá nálada se rychle vrátila a všichni se teď mohli ponořit do davu v taverně.
Bylo tam tolik ramen, která se otírala o další ramena, že bylo téměř nemožné se bez strkání otočit. Byly tam dlouhé dřevěné stoly, kolem nichž seděli muži, zatímco jiní raději stáli a zpívali pijácké písně, sráželi hlasitě s přáteli své korbele, nebo s nimi bouchali o stůl. V takhle hlučném prostředí, plném drsného veselí, Thor ještě nikdy předtím nebyl.
„Poprvé v krčmě?“ musel Elden téměř řvát, aby mu bylo rozumět.
Thor přikývnul a znovu se na chvíli cítil jako venkovský balík.
„Vsadím se, že jsi ještě nikdy neměl v ruce korbel s pivem, že?“ smál se Conven a drsně mu poklepal rukou na rameno.
„Jistě, že měl,“ bránil se Thor.
Trochu se u toho červenal, protože měl Conven ve skutečnosti vlastně pravdu, pokud se nepočítalo těch pár loků, které měl na svatbě. Doufal, že to na něj nikdo neprozradí. Jeho otec nikdy nepovolil, aby měli v domě pivo. A i kdyby mu to nevadilo, Thor si stejně nebyl jistý, zda by si to mohli dovolit.
„Výborně!“ zařval Conval. „Hospodský, dej nám rundu toho nejsilnějšího co máš. Tady Thor je starý piják!“
Jeden z dvojčat vytáhl zlatou minci. Thor se podivil kolik peněz s sebou dvojčata asi mají a přemýšlel, z jaké rodiny ti dva mohou pocházet. Ta mince by jeho rodině vystačila na život v jejich vesnici po dobu několika týdnů.
O chvilku později byly na bar postaveny korbele napěněného piva, chlapci si protlačili cestu a lačně se po nich natahovali. Hliněný půllitr se záhy objevil i v Thorově ruce. Pěna z něj odkapávala přes okraj až na zápěstí a jeho žaludek se tetelil očekáváním. Thor byl i trochu nervózní.
„Na náš úlovek!“ provolal Reece.
„NA NÁŠ ÚLOVEK!“ opakovali ostatní.
Thor se snažil napodobovat ostatní a působit přirozeně, když zvedal napěněnou tekutinu k ústům. Usrkl si a zjistil, že mu to pramálo chutná, ale viděl, že ostatní pijí a nepřestávají, dokud nebyli s korbelem dočista hotoví. Thor věděl, že musí udělat to stejné, jinak bude vypadat jako bačkora. Přinutil se znovu začít pít a polykal pivo tak rychle, jak jen mu to krk dovoloval. Někde v polovině korbele se rozkašlal.
Ostatní se na něj podívali a vybuchli smíchy. Elden jej poplácal po zádech.
„Takže je to poprvé co piješ pivo, že?“ zeptal se.
Thor zrudnul, když si utíral pěnu ze rtů. Než stačil odpovědět, tak se naštěstí místností rozlehl radostný jásot. Otočili se, aby zjistili, že do krčmy právě nakráčelo několik muzikantů. Začali hrát na loutny, flétny, tempo si udávali malými činely a hluk v krčmě tím ještě vzrostl.
„Můj bratře!“ ozvalo se odněkud.
Thor se otočil, aby spatřil mladíka o pár let staršího než on. Měl široká ramena, ale také pivní bříško, nebyl oholený a jeho vzhled celkově působil poněkud zanedbaně. Přistoupil k nim a objal Reece trochu příliš pevným obětím. Spolu s ním přišli tři další, podobně ustrojení jako on.
„Nikdy by mě nenapadlo, že tě tu potkám!“ dodal.
„No, občas musím kráčet ve šlépějích svých bratrů, že?“ odpověděl Reece s úsměvem. „Thore, znáš mého bratra Godfreye?“
Godfrey se otočil a potřepal Thorovi rukou. Thor si nemohl nevšimnout, jak jemnou a buclatou ruku tento člověk měl. To nebyla ruka válečníka.
„Samozřejmě, že znám našeho nového příchozího,“ řekl Godfrey, nakláněl se k Thorovi příliš blízko a jednotlivá slova sléval bez pauz do jednoho dlouhého zvuku. „Celé království žije jenom řečma o něm. Skvělý bojovník, říkají,“ pověděl směrem k Thorovi. „Taková škoda plýtvat svým talentem tady v krčmě!“
Na to se Godfrey zaklonil a vyprskl smíchy. Jeho tři společníci se okamžitě přidali. Jeden z nich, o hlavu vyšší než ostatní, s velkým pivním břichem a rudými tvářemi, se k Thorovi opile naklonil a poplácal jej po rameni.
„Statečnost je skvělá vlastnost. Ale dostaneš se díky ní na bitevní pole, kde může být trochu zima. Být opilec je lepší vlastnost, udržuje tě v bezpečí, v teple a zaručuje ti neustálou dámskou společnost!“
Opět se rozhlehl smích oněch tří. Hospodský mezitím pro všechny natočil nové korbele. Thor doufal, že s nimi nebude muset pít, protože už teď cítil, že mu pivo dělá v hlavě nepořádek.
„Dneska byl poprvé na lovu!“ křičel Reece na svého bratra.
„Ale skutečně?“ odpověděl Godfrey. „Inu, to si zasluhuje přípitek, že je to tak?“
„Nebo dva,“ odpověděl jeho vysoký společník.
Thor se podíval na svou ruku, ve které se objevil další čerstvý korbel.
„Na Poprvé!“ Godfrey provolal.
„NA POPRVÉ!“ opakovali ostatní.
„Kéž je tvůj život plný takových poprvé,“ řekl ten vysoký, „s výjimkou být poprvé střízlivý!“
Všichni vybuchli smíchy a přiložili korbele k ústům.
Thor se napil z toho svého a už jej pokládal na stůl, když tu jej Godfrey zarazil.
„Takhle se to nepije, chlapče!“ křičel Godfrey. Přistoupil k němu, vzal mu korbel z ruky a přitiskl mu ho ke rtům. Za smíchu ostatních potom do Thora nalil celý jeho obsah. Potom vítězoslavně ukázal prázdný korbel ostatním. Krčmou se rozlehl jásot.
Thor měl hlavu lehkou jako pírko. Začínal cítit, že ztrácí kontrolu a nedokáže se najednou tak dobře soustředit. Ten pocit se mu vůbec nelíbil.
Pod košilí znovu ucítil pohyb. Krohn vystrčil hlavu a obhlédl okolí.
„Ale copak to tu máme!“ vykřikl nadšeně Godfrey.
„To je leopardí mládě,“ odpověděl Thor.
„Našli jsme ho během lovu,“ doplnil Reece.
„Má hlad,“ řekl Thor. „A já si nejsem jistý, čím bych ho měl krmit.“
„Jistěže pivem!“ vykřikl vysoký muž.
„Vážně?“ zeptal se Thor. „To je pro něj zdravé?“
„Ale jistě!“ zakřičel Godfrey. „Je to jenom chmel, chlapče!“
Gofrey smočil prst v pivní pěně a podržel jej před Krohnem. Ten natáhl krk a začal prst olizovat. A pak další, a nakonec ještě jeden.
„Vidíš? Chutná mu to!“
Najednou však Godfrey s výkřikem ucuknul. Okamžitě se chytil za prst, na kterém se objevila kapka krve.
„Ten má teda ostrý zoubky!“ zakřičel, zatímco všichni ostatní propukli v smích.
Thor se sklonil, otevřel Krohnovi tlamičku a vylil mu do ní zbytky ze svého korbelu. Když viděl, jak to leopard hladově zhltal, rozhodl se, že mu musí najít nějaké pořádné jídlo. Doufal, že mu Kolk povolí, aby si ho mohl nechat v kasárnách, a že proti tomu ani nikdo další z Legie nebude nic namítat.
Hudebníci začali hrát novou píseň a spolu s ní se objevilo pár dalších Gofreyových přátel. Přišli k nim, dali si s nimi další rundu piva a potom odváděli Godfreye zpátky k jejich stolu.
“Uvidíme se později, mladej,” řekl Godfrey Reecovi, než odešel. Také se otočil k Thorovi a řekl: „Doufejme, že se rozhodneš v krčmě trávit více času!“
„Doufejme, že se ty rozhodneš trávit víc času na cvičišti,“ odpověděl na to Kendrick.
„O tom velice silně pochybuji!“ řekl Godfrey a řehtal se společně se svými druhy. Potom zmizeli v davu.
„To vždycky takhle oslavují?“ zeptal se Thor Reece.
„Godfrey? Ten už vysedával po hospodách a ještě přitom ani neuměl pořádně chodit. Velké zklamání pro našeho otce. Ale Godfrey sám se zdá s takovým životem víc než spokojený.“
„Ne, já myslím královy muže a Legii. To se jde pokaždé do krčmy?“
Reece zakroutil hlavou.
„Dnešek je speciální. První hon na den letního slunovratu. Tohle se nestává zas tak často, takže si to užij, dokud máš tu možnost.“
Jenže když se Thor rozhlédl po místnosti, měl smíšené pocity. Tohle nebylo místo, kde si přál být. Raději by byl zpátky v kasárnách a věnoval se tréninku. Jeho myšlenky se také neustále vracely ke Gwendolyn.
„Viděl jsi ho dobře?“ zeptal se Kendrick Thora.
Thor se na něj nechápavě podíval.
„Ten muž v lese, ten, co vystřelil šíp?“ dodal Kendrick.
Ostatní se natlačili k nim, aby jim z odpovědi nic neuniklo. Hovor začínal dostávat vážné téma.
Thor se snažil vzpomenout si, ale nedařilo se mu to. Všechno bylo rozmazané.
„Přál bych si, abych ho viděl,“ řekl. „Semlelo se to příliš rychle.“
„Možná to byl jenom další z králových mužů, který nechtěně vystřelil naším směrem,“ řekl O’Connor.
Thor zakroutil hlavou.
„Nebyl oblečený jako my ostatní. Byl celý černý a přes hlavu měl přehozenou kapuci. Vystřelil pouze jediný šíp, který letěl na Kendricka. Hned potom zmizel. Je mi líto. Přál bych si, abych toho viděl víc.“
Kendrick zamyšleně kroutil hlavou.
„Kdo by si mohl přát mít tě mrtvého?“ zeptal se Reece Kendricka.
„Takže to teda byl vrah?“ zeptal se O’Connor.
Kendrick pokrčil rameny. „Nevím o tom, že bych měl nějaké nepřátele.“
„Ale otec jich má mnoho,“ řekl Reece. „Možná tě někdo chce zabít, aby ublížil jemu.“
„Anebo tě někdo chce odstranit z cesty vedoucí k trůnu,“ přemýšlel Elden.
„To je absurdní! Nejsem legitimní! Já nemám na trůn žádný nárok!“
Zatímco si nad tím lámali hlavu a usrkávali ze svých korbelů, ozval se v místnosti další jásot. Pozornost všech mužů se teď otočila ke schodišti, které vedlo do horního patra. Thor se podíval také a uviděl skupinku žen, která scházela dolů z patra a zastavila u zábradlí na schodech. Všechny byly velmi spoře oblečené a jejich tváře pokrývalo výrazné malování.
Thor zrudnul.
„Dobrý den, pánové,“ provolala dáma v čele, oblečená do rudých šatů, jejichž dekolt odhaloval téměř vše z jejího výrazného poprsí.
Muži zajásali.
„Kdo má dnes peníze nazbyt?“ zeptala se.
Muži zajásali znovu.
Thorovy oči se rozevřely v úžasu.
„Tohle je zároveň i nevěstinec?“ zeptal se.
Ostatní se k němu otočili v zaraženém údivu, potom sborově vybuchli smíchy.