HÁDANKY
1
V bielom som sa narodila,
v zelenem som rástla,
něraz si na mně oči
naša chasa pásla.
Teraz som v rúchu červeným,
ale srdcom kamenným —
a preca starí i mladí
majů ma rádi.
(Čeřesně – třešně)
2
Němá dušu ani těla, a každý děn k Bohu volá.
(Zvon)
3
Beží, beží, nězaleží, němá nohy, ani vuoz, ani saně, preca nikdy neustane.
(Čas)
4
Otec má 12 synov, 52 vnukov a 365 pravnukov. Každý deň umrel mu jeden pravnuk, každých siedmich dní jeden vnuk, každý mesiac jeden syn, a keď všetci umreli, umrel i on sám. Čo to bol za otca?
(Rok)
5
Kdo ho zbačí (uvidí),
nach ho potlačí;
kdo ho chce chovať (držet),
musí se varovať,
dávaj mu hlúpo,
a to jen skupo,
ak mu dáš masť (sádlo),
budě ti rásť,
keď něrastie, budě krásť,
budě zbíjať,
mečom okolo hlavy svíjať,
z domu ťa vypere,
všetko ti před očima zežere.
(Oheň)
6
Letí, letí do hory,
samo k sebe hovorí;
má očička račie
a krídělká ptáčie.
(Včela)
7
Silo, bodilo,
po vodě chodilo
a nikdy sa něnamočilo.
(Slunce)
8
Sto prstov, peť krstov, štyri duše.
(Pohřeb, když čtyři nesou mrtvého)
9
Čierno je, nie je zem; bielo je, nie je sněh; zelenuo je, nie je tráva; má chvost, nie je kráva.
(Straka)
10
Hora (les), pod horou pole, pod polom studničky, pod studničkami smrky, pod smrky jedly, pod jedly kaky, pod kaky kleky, pod kleky ťápy.
(Člověk: vlasy, čelo, oči, nos, ústa, břicho, kolena, šlápěje)
11
Ako ďalekože muože zajac do lesa zabehnúť?
(Do polovice, pak běží z lesa)
12
Zajac cez pole zabehá, pod ním samá diera, a preca do žiadnej neupadne. Ako je to?
(Přes strniště)
13
Štyri mám nohy a štyri rohy, někráčam nohami, několem rohami. Čo na mna naložíš, musím niesť, zo mňa žiješ a mně nedáš jesť? (Jestli se hneď neuhodně a je to u stolu, dodá se:) Stojím ti pred nosom, a eště něvieš, kdo som?
(Stůl)
14
Hora (les) hučí, baran blečí a kuoň ťahá.
(Housle, struny a smyčec)
15
Letí, letí, krídla němá, sadně na zem, nohy němá.
(Sníh)
16
Dvaja bratia zpoza jednoho breha hledia, ale sami seba uzrieť němuožu.
(Oči)
17
Štyria bratia po svetě sa naháňajú a dohoniť sa němuožu.
(Kolesa)
18
Do čoho němuože dieru vyvrtať?
(Do vody)
19
Mám já takého vola, čo se do stajně zmestí, iba jeho rohy nie.
(Nebozez)
20
Děsiati bratia chodia; jedných peť chodí po cestě a ti sú vždy suchí, druhých peť chodí popod střechu a ti sú vždy mokří.
(Deset prstů při předení)
21
Čierny do kúpela, červený z kúpela.
(Rak)
22
Kdě Pánbuoh eště nebol?
(Na sudě)
23
Dobré som něpadol od divu, náš otec mně ukázal na myši pasť živu, či stě vy ju eště neviděli?
(Kočku)
24
Dolu stojí, dve má nohy; hore stojí, dva má rohy; na rohy si naberá, člověk na ňu pozerá: keď na rohy nabere, člověk jej to všetko pobere.
(Vidlička. Při jídle dá se dobré povídat)
25
Jedno beží, druhuo leží, tretia se dívá, štvrtuo se kývá.
(Potok, kámen, tráva a strom)
26
Keď sa otěc tamto smeje
a tu matka slzy leje:
panna dcera v takie časy
sedmorakej krásy pásy
oblieka si.
(Duha)
27
Vyjdi na mňa, očesaj mňa, len mňa neuraz, dám ti druhý raz.
(Strom při česání ovoce)
28
Po hore (lese) sa túlalo, šilo, bodalo, i tam sa najedlo i domov donieslo.
(Ježek)
29
Cez (přes) celý svět je dlhé, a kúra to překročí.
(Kolej)
30
Stojí pníčok v hoře, sem a tam sa kývá; na tom pníčku hrnok, na hrnku pokrývka, a pníčok sa kývá, pokrývka nespádně – kdo mi to uhádne? (Makovice)
31
Dvere něotvorí, oblok něvyborí, ani nězaklope, ani sa neohlásí; preca přídě dnuka (dovnitř); i světlo rozsvieti i zas ho zahasí, kedy chce vyletí a žiadna lidská ruka ho něulapí.
(Slunko)
32
Keď som živá, živých chovám, keď som mrtva, mrtvých nosím, od živých nošená bývám.
(Máry)
33
Opýtal sa Čuchoň Cvrkaná, či je doma Hopcup?
(Mys, cvrček, kočka)
34
Čo se nikdy nězděrie?
(Díra)
35
Na zemi stojí lípa,
na lípě leží konopa,
na konopě stojí hlína,
v hlíně leží zelina;
na zelině leží vůl,
a cože je to?
(Stůl lípový, na něm ubrus konopný, na ubruse mísa, v ní zelí a na zelí hovězina)
36
Bol jeden strom, na tom strome 12 konárov (větví), na každom konáre 4 hniezda a v každom hniezdě 7 mladých. Kdo to?
(Rok)
PÍSNĚ A ŘÍKANKY
1
Pásli ovce valaši
při betlémském salaši.
Haj dóm, tydlidom,
tydlidom, tydlidom.
Anděl se im ukázal,
do Betléma jít kázal.
Haj dóm, tydlidom,
tydlidom, tydlidom.
Vstaňtě hore a choďte,
Pána Krista najdětě.
Hajdom, tydlidom,
tydlidom, tydlidom.
Najdětě ho v jesličkách,
ovitého v plienočkách.
Hajdom, tydlidom,
tydlidom, tydlidom.
Maria ho kolembá,
a Jozef mu tak spieva:
Hajdom, tydlidom,
tydlidom, tydlidom.
Na husličkách ju, ju, ju,
a na gajdách du, du, du.
Hajdom, tydlidom,
tydlidom, tydlidom.
2
Cintěrim, cintěrim, ta nová ohrada,
veď mi už v ňom leží tá moja porada,
veď mi už v ňom leží, veď mi hor nevstává,
veď sa něopýta (neptá), jak sa jej dcera má.
Jak sa jej dcera má, jak sa opatruje,
po cudzej cudzině len sa oplakuje.
Koby já som malá krídla za sokola,
veď by obletěla cintěrim dokola,
nikde by nesedla, len na moj' mamky hrob,
vypoviem vám krivdy.
Aleže já nemám krídla za sokola,
němuožem obletať cintěrim (hřbitov) dokola.
3
Trebárs som chudobný,
ale bárs som dobrý;
ak němám peňazí,
napijem sa vody.
4
Za Váhom, za Váhom, na tej šachorině,
tam som sa raz vyspal ako na perině.
5
Dolina, dolina rozmarinou voněj,
rozpustil šuhajko vrané koně po něj,
rozpustil, rozpustil, němoh ich polapať,
sestričko má milá, chojže mi pomáhať!
6
Dobre já poznávám, kotrý je mládenec,
ktorý sebe chodí jak růžový veniec.
Dobre já poznávám, kotrá je děvuška,
ktorá sebe chodí ako laštovička.
7
Já biedny žebráčik,
muoj priatěl mesiačik,
priatělka palička (hůl),
stodola kapsička.
Prahy, mosty, stromy,
to sú moje domy,
smrti se něbojím,
o pohreb nestojím.
8
Straka a sýkorka
Straka rehoce
v Čiernom Potoce,
syn sa jej žení
na Dolnej zemi.
„Aké má šaty?“
„Dlhé po paty,
sukničku zlatú,
hlavu kochlatú.“
„Koho si bere?“
„Sýkorku Dorku.“
„Kdě hu povezú?“
„Do Ružomberku.“
9
Skřivan zpívá na Slovensku:
Hotuj biče,
pohoniče,
sej, sedliačku, sej!
Ori, ori, sedliačik,
ak nebudeš orati,
budeš na rok žobrati.
Když se skřivan přímo do oblak nese, křičí za ním děti: Nesiem Bohu sviečku!
10
Strnad volá:
Zle, zle zle, zle bez dětí;
keď (když) vychováš, uletí.
11
Napodobení žabích hlasů
Několik dětí kuňká a několik jednostejným hlasem říká:
Umrelo nám troje dětí,
kdože budě nariekati:
i ty i já i Žofia,
i ta naša súsedkyňa
a žáby jen kuňkáním přikvakují; což se, když to děti dobře umějí, jako žabí koncert poslouchá.
Děvčenské
12
Ako je to peknuo, keď dve-tri spievajú,
jedna druhej sebe notky dodávajú.
13
Nemám hrdělenka, ako som mávala,
keď som zaspievala, horička sa lámala (les se rozlehal).
14
Jakože nám budě, moja milá sestra,
cez tu našu rolu puojdě hradská cesta.
15
Těčie voda podlá vody,
puojděme my na jahody;
jahody se nezrodily,
nadarmo sme se nachodili.
Chlapecké
16
Aj, Jezúšku, spáso naše,
choj ty s námi na salaše,
na salaších dobre bývá,
biele se tam vínko píva:
aj, Jezúšku, spáso naše,
choj ty s námi na salaše.
17
Vezmi, sestra, vezmi sáček,
puojděme my na ryby;
níže mlýna je vrbina,
tam nám rybka nechybí.
18
Pesničanky moje, ako vás zabudněm,
naspodek do truhly ukladač vás buděm.
A tu najpeknějšiu na sám vrch já si dám,
keď má kto vybije, tu mu já zaspievam.
19
Ovce, milé ovce,
mátě zlaté zvonce;
prec vás pásť něbuděm,
něch vás pasie, kdo chce.
20
Lepší je Prešporek něž Trnava,
lebo je v Trnavě voda malá.
Ako to vieš, že je malá?
Sama mi královna povedala.
21
Eja věru, něbuděm u Hlinčan obývať,
májů kalnú vodu, němuožem ju pívať.
22
Ptáčku, sokolíčku, ič tam na pole,
a jak sa tam něnazobáš,
příď k méj stodole.
23
Tmavá nuocka, tmavá, zle po ňu choditi,
kde jamy, kde vršku, neviem kde stúpiti.
24
Šavník, milý Šavník, čože za dědina,
němáš tam kostela, ani toho mlýna,
ani toho mlýna, ani len tej pily,
kam stě sa poděly, vy šavnické víly!
25
Eja veru, valaše, něpúščaj na naše,
lepšia sa naše paše něž vaše salaše.
26
Horičko Cisova, což si ošuměla,
ako by si nikdy zelená něbola!
27
Eh, veru smo boly
tri vlastnic sestřičky,
eh, veru srno se rozešly
ako laštovičky:
jedna je za Váhom,
druhá za Dunajom,
tretia si vandruje
za – - – - – - – .
28
Eh Kysuca, Kysuca, ta bystrá vodička,
sebrala mi stroje s mojho koníčka.
29
Eh věru, mlynaria, prečo němelietě,
prečo sebe od huor vody něženietě?
30
Rudo, rudo, rudofúsy,
viděl si tam naše husy?
Viděl, viděl, jedným očkom,
čo sa pásly za potočkom.
31
Keď som bol malučký, malučičký,
pásol som koníčky u vodičky:
chytali ma, lapili ma,
že som bol malučký, nechali má.
32
Kršiak
(káně)
Kršiak letí, němá děti,
a my máme, nepředáme;
choj na horní koniec,
tam vela (mnoho) kureniec (kuřat).
33
Hájičok, hájičok,
zelený hájičok:
kdože těba rozveselí,
keď tie ptáčky uletěli.
34
Nedobré je víno děťom,
lepšia je im kaša s mliekom.
35
Pásla som Bělenu
za sukňu zelenú;
Bělenu predali,
suknu mi nedali.
36
Keď som bol maličký pacholíček,
stúpil mi koníček na malíček;
ach bože, bože, šak ma to bolí,
šak sa mi to už snáď nězahojí.
37
Hodmo, bodmo se bojuje,
hodmo, bodmo se raní:
hodmo, bodmo se bojuje,
hodmo, bodmo se bráni.
38
Fialinka tichá,
v skrytě libě dýchá.
39
Povedala sova, že je ona vdova,
že něpuojdě za muž, kreme za sokola.
„Moja milá sova, to by bol veľký krik,
keby já těba vzal; dobrý tebe kuvik.“
40
Pod naším okienkom zima lebo mráz,
zamrzla studienka, něni vody raz.
Vezmi sekerečku, prerub studienečku,
budě vody zas.
41
Eh veru už tuším, že maširovať musím
od svojej rodziny do cudzej krajiny.
Porúčam na Boha tunajšie (zdejší) chodníčky,
něbudu ztaď chodiť na rok mé nožičky.
Eh buděm, kde buděm, Boha chváliť buděm,
na jeho dobrotu nikdy nezabudněm (nezapomenu).
42
Kukulienka kuká, že by jedla mlieče,
a muděk jej mudká, že sa jej to vlečie;
kukulienka kuká, že by jedla huby,
a muděk jej mudká, že sa jej to hubí.
43
Malý koledníček
Já malý žiačik
spievam ako ptáčík,
na tieto sviatky
rač vám Pánbuoh dáti
šťastia a zdravia
ako ľudia vravia.
(Když ho nechají čekati, zazpívá:)
Odbavtě mňa, oziabe mňa,
přídě vietor, uchytí mňa,
ak mně němáte co dáti,
nach vás Pánbuoh obohatí.
44
Ukolébavky
Huli, beli, usni, prídu za těbú sny,
oj sníčky, do hlavičky, od tvojej mamičky.
45
Holusky, belusky, očima něbluskni,
keď očima bluskněš, neskoro usneš.
46
Hajonky, hajonky, niet ti tu mamonky,
ta ti šla do poľa nakopať korenia,
tebe do kúpela, pánom do jeděnia.
47
Slovenská matka aneb chůva hraje si s dítkem takto:
Navařila mamička kašičky.
Poďtě sem, poďtě, moje dětičky!
Tomu dala na mističku,
tomu dala na pánvičku,
tomu dala na tanierik,
tomu dala na lyžičku,
tomu dala na vidličku —
a tomu najmenšiemu nič nedala,
ale mu prasiatko zaklala:
kvik, kvik, kvik!
48
Slovenské dítě mluví k „pánbožkové kravičce“ takto:
(Česky slunéčko čili berunka.)
D. Pánbožková kravičko,
kam poletíš?
P. k. Kde je moja mamička.
D. Kdeže je ti mamička?
P. k. Zaletěla k Dunaju,
tam sa pasie po hájů;
zaletěla k dúbrave,
tam sa pasie na tráve!
49
Děti slovácké vidí-li lesního holuba (hrivnák), takto mu zpívají:
Chudý som, chudý,
na prutě sedím;
našiel som bobu,
hrivnáci zobů,
huk, huk, húk!
50
Na kavku (ve Slovensku) volají:
Kavky, kavky,
kdě letitě?
„Do Nového Mesta.“
Zarúbaná cesta
klučom, povrazom.
Sedí baba za uhlorn,
upadla jej lyžička
do sladkého mliečička.
51
Když krávy jdou, zpívají děti aneb matky malým dětem na Slovensku:
Beči, beči „mú“,
jedna za druhů;
jedna něsie mliečko,
druhá těliatěčko,
tretia smetanu.
52
Na Slovensku přimlouvají slimáku (hleměždi), když ho děti chytí a v ruce drží:
Slimák, slimák,
vystrč rožky
na paruožky,
ak něvystrčíš,
upečiem ťa,
zjem ťa.
53
Kukulienka kuká,
že sa hora (les) puká;
jalovec sa smeje,
že sa zaoděje.
54
Kukulienko, kde si bola,
žes tak dlúho nekukala?
„Eh kuku, kuku, kuku,
seděla som na buku.“
55
A tam dole při Bystrici
hudie vrabel prepelici;
prepelica poskakuje,
že jej vrabel muzikuje.
56
Poza humny straky, vrany orú,
liška plúži (vláči), zajac jej slúži.
A ovca žně; baran snopy viaže,
blcha skáče, na vuoz snopy hádže,
a veš lezie, do stodoly vezie.
Vrabci stoja, mlátiť sa stroja,
kohút veje, sliepka sa mu směje.
Tri kačice cúdia (čistí) si pšenice,
kusá sviňa, ta vezie do mlyna,
potkan mele, myš mu mýto bere,
kráva miesi, vuol jej vodu nosí.
57
Volání slovenské žnečky na slunce
Kolo, slunko, kolo, buď poludnia skoro,
eště slunko kolej, buď poludnia skorej.
Sluňatěčko moje, postojže mi v mlere,
pokym něsbereme toto pole biele;
sedaj, slunko, sedaj, rovenku si hledaj;
kým rovenku najdeš, už načisto zajděš.
Zajdi mi, sluniatko, však mi ráno vyjděš.
58
Mladý čas je drahší od čistého zlata;
zlato se navrátí, nikdy mladé létá.