Toužení

KAPITOLA ŠESTÁ

Riley se vrtěla na své židli, zatímco se snažila vymyslet, co chce říct Miku Nevinsovi. Cítila se neklidně a nervózně.

"Dej si na čas," řekl forenzní psychiatr, nahýbal se dopředu na svém kancelářském křesle a díval se na ni s obavami.

Riley se smutně zasmála. "To je ta potíž," řekla. "Nemám čas. Už se sotva potácím. Musím dojít k rozhodnutí. Odkládala jsem to příliš dlouho. Už jsi mě někdy zažil tak nerozhodnou?"

Mike neodpověděl. Jen se usmál a sevřel prsty.

Riley byla na Mikovo ticho zvyklá. Elegantní, spíše nervózní muž pro ni za ta léta zaujal mnoho podob – kamarád, terapeut, dokonce občas něco jako učitel. V těchto dnech mu obvykle zavolala, aby z něj dostala jeho vhled do temné mysli zločince. Ale tato návštěva byla jiná. Předchozí večer mu zavolala poté, co se po popravě vrátila domů a dnes ráno vyrazila do jeho krajské kanceláře.

"Tak jaké jsou přesně tvé možnosti?" zeptal se nakonec.

"No, myslím, že už musím rozhodnout, co udělat se zbytkem svého života – učit nebo být agentem v terénu. "Nebo vymyslet něco úplně jiného."

Mike se trochu zasmál. "Vydrž chvilku. Zkusme dnes neplánovat celou tvou budoucnost. Pojďme se teď držet toho tady a teď. Meredith a Jeffreys chtějí, abys vzala ten případ. Jen jeden případ. Není to buď / nebo. Nikdo neříká, že se musíš vzdát výuky. A vše, co musíš udělat, je říct ano nebo ne. Tak v čem je problém?"

Teď byla řada na Riley, aby byla zticha. Nevěděla, v čem je problém. Právě proto tu je.

"Předpokládám, že máš z něčeho strach," řekl Mike.

Riley těžce polkla. To je ono. Byla vyděšená. Odmítala si to přiznat, dokonce i sama sobě. Ale teď ji Mike přiměje o tom mluvit.

"Tak čeho se tak bojíš?" Zeptal se Mike. "Říkala jsi, že máš nějaké noční můry."

Riley, stále nic neříkala.

"To musí být součástí tvého PTSD problému," řekl Mike. "Přepadají tě ještě nečekané vzpomínky?"

Riley tuto otázku čekala. Konec konců Mike udělal víc než kdokoliv, aby ji dostal z traumatu obzvláště hrozného zážitku.

Zaklonila se, opřela si hlavu o židli a zavřela oči. Na okamžik byla znovu v tmavé Petersonově kleci a on jí vyhrožoval propanovým plamenem. Po několik měsíců poté, co ji Peterson držel v zajetí, si tyto vzpomínky neustále nutily cestu do její mysli.

Ale pak Petersona vystopovala a sama ho zabila. Ve skutečnosti ho rozmlátila na mrtvou kaši.

Pokud to není uzavření, pak nevím, co je, pomyslela si.

Teď byly tyto vzpomínky jakoby neosobní, jako by je pozorovala skrze příběh někoho jiného.

"Je mi líp," řekla Riley. "Jsou kratší a méně časté."

"A co tvoje dcera?"

Otázka do Riley bodla jako nůž. Pocítila ozvěnu hrůzy, kterou zakusila, když Peterson vzal April do zajetí. Stále ještě slyšela Apriliny výkřiky o pomoc, jak jí zvoní v hlavě.

"Myslím, že to ještě není za mnou," řekla. "Budím se se strachem, že ji opět unesli. Musím jít do její ložnice a ujistit se, že tam je a je v pořádku a spí."

"A to je důvod, proč nechceš vzít další případ?"

Riley se hluboce otřásla. "Já nechci, aby znovu něčím takovým prošla."

"To není odpověď na mou otázku."

"Ne, předpokládám, že není," řekla Riley.

Nastalo další ticho.

"Já mám pocit že je něco víc," řekl Mike. "Co jiného ti způsobuje noční můry? Co dalšího tě v noci budí?"

Se škubnutím se z její mysli vynořila další hrůzná myšlenka.

Ano, je tu něco dalšího.

I s očima dokořán mohla vidět jeho tvář – Eugene Fisk a jeho dětinský, groteskně nevinně vyhlížející tvář s jeho malýma, slídivýma očima. Riley se do těch očí během jejich smrtelné konfrontace hluboce zadívala.

Vrah držel Lucy Vargasovou s břitvou na krku. V té chvíli Riley pomýšlela na své nejstrašnější obavy. Mluvila o řetězech – těch řetězech, které k němu podle něj promlouvaly, nutily ho, aby páchal jednu vraždu za druhou, svazoval ženy řetězy a podřezával jejich hrdla.

"Řetězy nechtějí, abyste se zmocnil této ženy," řekla mu Riley. "To není to, co potřebují. Vy víte, co místo toho řetězy chtějí, abyste udělal."

Jeho oči se blyštily slzami, on jen souhlasně kývl. Pak si už způsobil stejnou smrt, jakou způsobil svým obětem.

Podřízl si své vlastní hrdlo přímo před očima Riley.

A nyní zde Riley seděla v kanceláři Mika Nevinse a málem se zadusila vlastním děsem.

"Zabil jsem Eugena," řekla a zalapala po vzduchu.

"Máš na mysli toho řetězového vraha. No on nebyl první člověk, kterého jsi zabila."

Byla to pravda – smrtící sílu použila několikrát. Ale s Eugenem to bylo velmi odlišné. Myslela na jeho smrt docela často, ale ona nikdy předtím o tom s nikým nemluvila.

"Nepoužila jsem zbraň nebo kámen nebo mé pěsti," řekla. "Zabila jsem ho porozuměním a empatií. Má vlastní mysl je smrtící zbraň. Nikdy předtím jsem si toho nebyla vědoma. Děsí mě to, Miku."

Mike chápavě přikývl. "Víš, co Nietzsche říkal o příliš dlouhém pohledu do propasti," řekl.

"Propast se taky dívá do tebe," řekl Riley známé rčení. "Ale já jsem udělala mnohem víc, než jen pohlédla do propasti. Prakticky jsem v ní žila. Téměř jsem se v ní začala cítit pohodlně. Je to jako druhý domov. To mě k smrti děsí, Miku. Jednou možná do té propasti vstoupím a nikdy se z ní už nedostanu. A kdo ví, komu bych při tom mohla ublížit – nebo zabít. "

"Tak," řekl Mike a opřel se na židli. "Možná jsme u toho."

Riley si nebyla tak jistá. A necítila, že se přiblížila k rozhodnutí.

*

Když Riley později prošla svými vchodovými dveřmi, April se hnala po schodech dolů, aby se s ní setkala.

"Ach, mami, musíš mi pomoct! Tak pojď!"

Riley následovala April po schodech do nahoru do její ložnice. Na posteli byl otevřený kufr a oblečení bylo roztroušeno všude kolem.

"Nevím, co zabalit!" Řekla April. "Nikdy předtím jsem to nedělala!"

Usmála se nad panikou a nadšením své dcery a Riley se hned pustila do rovnání jejích věcí. April následující ráno odjíždí na školní výlet – týden v nedalekém Washingtonu, DC. Vyráží se skupinou pokročilých studentů americké historie a jejich učitelů.

Když Riley podepsala formuláře a zaplatila zvláštní poplatky za cestu, měla určité obavy. Peterson April věznil ve Washingtonu, a přestože to byl daleko, na okraji města, Riley se obávala, že jí cesta může způsobit trauma. Ale zdálo se, že se April velmi daří jak akademicky tak emocionálně. A ta cesta byla skvělá příležitost.

Jak se s April navzájem bezstarostně škádlily kvůli tomu co balit, Riley si uvědomil, že si to užívá. Propast, o které s Mikem nedávno hovořili, se nyní zdála být daleko. Ještě vedla mimo tuto propast život. Byl to dobrý život a ať se rozhodne udělat cokoli, byla rozhodnutá si ho udržet.

Zatímco třídily věci, do místnosti vstoupila Gabriela.

"Señora Riley, můj taxík tu bude pronto, každou chvíli," řekla s úsměvem. "Jsem sbalená a připravená. Moje věci jsou u dveří."

Riley už téměř zapomněla, že Gabriela odjíždí. Protože April bude pryč, Gabriela požádala o volno na návštěvu příbuzných v Tennessee. Riley vesele souhlasila.

Riley Gabrielu objala a řekla: "Buen viaje."

Gabriely úsměv se trochu vytratil a dodala: "Me preocupo."

"Máš obavy?" Zeptala se Riley překvapeně. "Čeho se bojíš, Gabrielo?"

“Bojím se o tebe,” řekla Gabriela. "Budeš v tomto novém domě úplně sama."

Riley se trochu zasmála. "Neboj se, dokážu se o sebe postarat."

"Ale nebyla jsi sola, od té doby co se stalo tolik špatných věcí," řekla Gabriela. "Mám obavy."

Gabrielyna slova Riley trochu zarazila. Co říká je pravda. Od utrpení s Petersonem byla poblíž vždy alespoň April. Mohla by se v novém domově vytvořit temná a děsivá prázdnota? Začínala se teď propast otevírat?

"Já to zvládnu," řekla Riley. "Jeď a dobře se u své rodiny bav."

Gabriela se usmála a podala Riley obálku. "To bylo v poštovní schránce," řekla.

Gabriela objala April, pak znovu objala Riley a šla dolů čekat na svůj taxík.

"Co to je, mami?" Zeptala se April.

"Já nevím," řekla Riley. "To nedošlo poštou."

Otevřela obálku a uvnitř našla plastovou kartičku. Na kartě bylo okrasným písmem napsáno "Blainův gril." Pod tím si nahlas přečetla, "Večeře pro dva."

"Myslím, že je to dárkový poukaz od našeho souseda," řekla Riley. "To je od něj hezké. Můžeme tam spolu zajít na večeři, až se vrátíme."

"Mami!" April si odfrkla. "On neměl na mysli, že to je pro nás dvě."

"Proč ne?"

"On tě zve na večeři."

"Ach! Opravdu si to myslíš? Nepíše se to tu."

April zavrtěla hlavou. "Nebuď hloupá. Ten chlap s tebou chce chodit. Crystal mi řekla, že se jejímu tátovi líbíš. "A je to vážně fešák."

Riley cítila, jak se jí zarděla tvář. Nemohla si vzpomenout, kdy ji naposledy někdo pozval na rande. Mnoho let byla vdaná za Ryana. Od jejich rozvodu se soustředila na zabydlení se ve svém novém domově a na rozhodnutí o její práci.

"Ty se červenáš, mami," řekla April.

"Pojďme ti zabalit věci," zabručela Riley. "Budu o tom všem muset popřemýšlet později."

Obě se vrátily k třídění oblečení. Po několika minutách mlčení April řekla, "Já mám o tebe, mami, tak trochu strach. Stejně jako to myslela Gabriela …”

"Já to zvládnu," řekla Riley.

"Ano?"

Zatímco Riley skládala halenku, nebyla si jistá jak odpovědět. Jistě nedávno čelila horším nočním můrám než prázdnému domu – vražedným psychopatům, posedlým řetězy, panenkami a pochodněmi. Ale mohli by se vnitřní démoni probudit, když bude o samotě? Náhle za týden začal zdát jako dlouhá doba. A zdálo se, že vyhlídky na rozhodování, zda si vyjít ven s mužem, který žije vedle, nejsou svým vlastním způsobem také děsivé.

Já to zvládnu, pomyslela si Riley.

Kromě toho má ještě další možnost. A bylo na čase se rozhodnout jednou provždy.

"Byla jsem požádána, abych pracovala na jednom případu," řekl Riley April. "Musela bych hned odjet do Arizony."

April přestala skládat své oblečení a podívala se na Riley.

"Takže pojedeš, viď?" zeptala se.

"Já nevím, April," řekla Riley.

"Co je tu k rozhodování? Je to tvoje práce, ne?"

Riley se podívala své dceři do očí. Těžké časy mezi nimi se zdály být ty tam. Od chvíle, kdy obě přežily hrůzy způsobené Petersonem, už byly spojené novým poutem.

"Přemýšlela jsem o tom, že bych se zpět do terénu už nevrátila," řekla Riley.

Apriliny oči se rozšířily překvapením.

"Cože?" Mami, zbavovat se padouchů je to, co děláš nejlíp."

"Učení mi taky jde," řekla Riley. "Jsem v tom velmi dobrá. A zbožňuji to. Opravdu."

April s nepochopením pokrčila rameny. "No, tak se do toho pusť a uč. Nikdo ti v tom nebrání. Ale nepřestávej nakopávat prdel. To je stejně důležitý."

Riley zavrtěla hlavou. "Já nevím, April," řekla Riley. Po tom všem, čím sis kvůli mě prošla – "

April se dívala a zněla nevěřícně. "Po tom všem, čím jsem si kvůli tobě prošla? O čem to mluvíš? Tys mi nic nezpůsobila. Zmocnil se mě psychopat jménem Peterson. Kdyby se nezmocnil mě, zmocnil by se někoho jiného. Nezačínej se za to obviňovat."

Po pauze April řekla, "Sedni si, mami. "Musíme si promluvit."

Riley se usmála a sedla si na postel. April zněla jako by byla sama matka.

Možná potřebuji rodičovskou přednášku, pomyslela si Riley.

April se posadila vedle Riley.

"Říkala jsem ti o mé kamarádce Angie Fletcherové?" Řekla April.

"Nemyslím."

"No, byly jsme si nějakou dobu blízké, ale pak změnila školu. Byla opravdu chytrá, byla o rok starší bylo jí patnáct. Slyšela jsem, že začala kupovat drogy od jednoho chlápka, kterému všichni říkají Trip. Dostala opravdu pořádně závislá na heroinu. A když jí došly peníze, Trip ji nechal pracovat jako šlapku. Trénoval ji osobně a přinutil ji, aby se k němu nastěhovala. Její matka je tak mimo, že si ani nevšimla, že je Angie pryč. Trip ji dokonce i inzeroval na svém webu, přinutil ji nechat si udělat tetování a na něm, že je na věky jeho."

Riley byla v šoku. "Co se jí stalo?"

"No, Trip se nakonec dostal do vězení, a Angie je v drogovém rehabilitačním centru. To bylo v létě, když jsme byly v New Yorku. Nevím, co se s ní stalo potom. Jen vím, že jí teď je šestnáct teď a její život je v troskách."

"To je mi líto," řekla Riley.

April zasténala netrpělivostí.

"Ty to vážně nechápeš, viď, mami? Nemáš důvod, proč litovat. Celý svůj život jsi strávila tím, abys takovým věcem zamezila. A odstranila jsi podobné lidi jako je Trip – některé z nich navždy. Ale pokud přestaneš dělat to, co jde nejlíp, kdo to po tobě přejme? Někdo tak dobrý jako ty? O tom pochybuju, mami. Opravdu."

Riley se na chvíli odmlčela. Pak s úsměvem pevně stiskla April ruku.

"Myslím, že si musím zavolat," řekla.

KAPITOLA SEDMÁ

Jak tryskáč FBI odstartoval do Quantica, Riley si byla jistá, že je na cestě za dalším monstrem. Tou myšlenkou byla hluboce znepokojena. Doufala, že se bude od zabijáků chvíli držet stranou, ale vzít tuhle práci jí už konečně přišlo jako správné rozhodnutí. Meredithovi se zjevně ulevilo, když řekla že pojede.

Toho rána April odjela na svou exkurzi a teď byli Riley a Bill na cestě do Phoenixu. Za oknem letadla odpoledne potemnělo a po skle stékal déšť. Riley zůstala připoutána na svém místě, dokud letadlo neproletělo těžkými šedými mraky do vyjasněné oblohy nad nimi. Pak se pod nimi rozprostřel měkký povrch a skryl zemi, kde lidé pravděpodobně pobíhali, aby se vyhnuli dešti. A Riley myslela na to, jak prožívají svá každodenní potěšení nebo své hrůzy nebo vše mezi tím.

Jak se let zklidnil, Riley se obrátila k Billovi a zeptala se, "Cos mi chtěl ukázat?"

Bill na stole před sebou otevřel svůj laptop. Zobrazil fotografii velkého černého pytle na odpadky, sotva ponořeného do mělké vody. Z pytle vykukovala mrtvá bílá ruka.

Bill vysvětlil, "Tělo Nancy Holbrookové bylo nalezeno v umělém jezeře v nádrži za Phoenixem. Byla to třicetiletá společnice, poskytující drahé služby. Jinými slovy drahá prostitutka."

"Utopila se?" Zeptala se Riley.

"Ne. Zdá se, že příčinou smrti bylo zadušení. Pak byla nacpána do pytle na odpadky a hozena do jezera. Ten pytel byl zatěžkaný velkými kameny."

Riley si fotografii prohlédla zblízka. V hlavě se jí rodilo mnoho otázek.

"Zanechal vrah nějaké fyzické důkazy?" zeptala se. "Otisky, vlákna, DNA?"

"Vůbec nic."

Riley zavrtěla hlavou. "Já to nechápu. Myslím, to pohození těla. Proč si nedal vrah jen trochu víc záležet? Sladkovodní jezero je ideální pro zbavení se těla. Mrtvoly se potopí a rychle se ve sladké vodě rozloží. Jistě, mohou se později vynořit kvůli nafouknutí a plynům. Ale dost kamení v pytli by tento problém vyřešilo. Proč ji nechal v mělké vodě?"

"Myslím, že bude na nás, abychom na to přišli," řekl Bill.

Bill ukázal několik dalších fotek z místa činu, ale Riley toho moc neprozradily.

"Co si myslíš?" řekla. "Máme co do činění se sériovým vrahem nebo ne?"

Bill zamyšleně svraštil obočí.

"Nevím," řekl. "Popravdě se jen díváme na jednu zavražděnou prostitutku. Ve Phoenixu zmizely i jiné prostitutky. Ale to není nic nového. To se děje běžně v každém větším městě v zemi."

Slovo "běžně" přišlo Riley nepříjemné. Jak by mohlo být kontinuální mizení určité skupiny žen považováno za "běžné"? Ale i tak věděla, že co Bill říká je pravda.

"Když Meredith zavolal, znělo to naléhavě," řekla. "A teď s námi dokonce zachází jako s VIP, když nás tam nechá letět BAU tryskáčem." Chvíli se rozpomínala. "Jeho přesná slova byla, že jeho přítel chtěl, abychom se na to podívali jako na práci sériového vraha. Ale ty to říkáš, jako by si nikdo nebyl jistý tím, že to je sériový vrah. "

Bill pokrčil rameny. "Možná není. "Ale zdá se, že Meredith je bratrovi Nancy Holbrookové, Garrettu Holbrookovi, opravdu blízko."

"Jo," řekla Riley. “Řekl mi, že spolu chodili na akademii. Ale celá ta věc je neobvyklá."

Bill neoponoval. Riley se opřela ve svém sedadle a o té situaci přemýšlela. Zdálo se být docela zřejmé, že Meredith obchází pravidla FBI, kvůli laskavosti příteli. To nebylo pro Mereditha vůbec typické.

Ale to její smýšlení nad jejím šéfem nijak neovlivňovalo. Ve skutečnosti jeho oddanost ke svému příteli opravdu obdivovala. Přemýšlela ...

Je tu někdo, kvůli komu bych obešla pravidla? Možná kvůli Billovi?

Za ta léta se stal něčím víc než jen partnerem a dokonce i víc než kamarádem. I tak si Riley nebyla jistá. A kvůli tomu se pozastavila nad tím - jak blízko se v těchto dnech cítila být svým spolupracovníkům, včetně Billa?

Ale zdálo se, že nemá moc význam nad tím nyní přemýšlet. Riley zavřela oči a usnula.

*

Když přistáli ve Phoenixu, byl jasný a slunečný den.

Jak vystoupili z tryskáče, Bill do ní šťouchnul a řekl: "Super, skvělé počasí. Možná z tohoto výletu budeme mít alespoň malou dovolenou."

Riley tak trochu pochybovala, že zažije hodně legrace. Už to bylo dost dlouho, co si vzala skutečnou dovolenou. Její poslední pokus na výlet do New Yorku s April byl zkrácen neobvyklou vraždou a mrzačením, které byly velkou součástí jejího života.

Už brzy si budu potřebovat skutečně odpočinout, pomyslela si.

U letadla se s nimi setkal místní mladý agent a odvezl je na úřad FBI ve Phoenixu, k pozoruhodné nové moderní budově. Jak zajel autem na parkoviště úřadu, poznamenal, "Super design, viďte? Dokonce vyhrál nějakou cenu. Dokážete odhadnout jako co má vypadat?"

Riley se podívala na budovu. Byl rovná, ve tvaru dlouhých obdélníků, s úzkými vertikálními okny. Vše bylo pečlivě umístěno a zdálo se a bylo jí to povědomé. Zastavila se a chvíli se na ni dívala.

"Posloupnost DNA?" zeptala se.

"Jo," řekl muž. "Ale vsadím se, že určitě neuhodnete, jako co má shora vypadat ten skalní labyrint tamhle."

Ale než Riley a Bill mohli hádat, vešli do budovy. Uvnitř Riley viděla opakování motivu DNA na ostře vzorované dlažbě. Agent je vedl mezi strohými horizontálními stěnami a příčkami, až došli ke kanceláři šéfa, zvláštního agenta Elgina Morleyho, tam je opustil.

Riley a Bill se představili Morleymu, malému knihomolovi, muži po padesátce, s tlustým černým knírem a kulatými brýlemi. V kanceláři na ně čekal ještě další muž. Bylo mu po čtyřicítce, byl vysoký, hubený a mírně shrbený. Riley si pomyslela, že vypadá unaveně a přepadle.

Morley řekl, "Agenti Paige a Jeffreys, rád bych vás seznámil s agentem Garrettem Holbrookem. Jeho sestra byla obětí, která byla nalezena v jezeře Nimbo."

Všichni si potřásli rukama a čtyři agenti se posadili, aby si promluvili.

"Děkuji, že jste přijeli," řekl Holbrook. "Celá ta věc je docela ohromující."

"Povězte nám o své sestře," řekla Riley.

"Nemůžu vám toho moc říct," řekl Holbrook. "Nemůžu říct, že bych ji velmi dobře znal. Byla to moje sestra jen napůl. Můj táta byl blbec záletník a nechal mámu a měl děti se třemi různými ženami. Nancy byla o patnáct let mladší než já. Sotva jsme za ta léta udržovali kontakt."

Chvíli tupě zíral na podlahu, prsty bezmyšlenkovitě žmoulal opěradlo své židle. Pak, aniž vzhlédl, řekl: "Naposledy jsem o ní slyšel, když pracovala v kanceláři a chodila na kurzy do obecní školy. To bylo před několika lety. Byl jsem šokován, když jsem zjistil, co se s ní stalo. Neměl jsem ani tušení."

Pak se odmlčel. Riley přišlo, jako by něco zůstalo nevyřčeno, ale řekla si, že to je možná opravdu vše, co muž věděl. Konec konců co by mohla sama Riley říci o své starší sestře, kdyby se někdo zeptal? S Wendy přerušily kontakt před tak dlouhou dobou, jako by už ani nebyly sestry.

I tak cítila, že v Holbrookově chování je něco víc než smutek. Připadalo jí to divné.

Morley navrhl, aby s ním Riley a Bill šli na soudní patologii, kde by se mohli podívat na tělo. Holbrook přikývl a řekl, že bude ve své kanceláři.

Jak šli chodbou za velitelem, položil Bill otázku, "Agente Morley, z jakého důvodu si myslíte, že máme co do činění se sériovým vrahem?"

Morley zavrtěl hlavou. "Nejsem si jistý, že pro to máme důvody," řekl. "Ale když Garrett zjistili o smrti Nancy, odmítl to nechat jen tak. Je to jeden z našich nejlepších agentů a snažil jsem se mu vyhovět. Pokusil se rozjet své vlastní vyšetřování, ale nikam se nedostal. Pravda je, že celou dobu nebyl sám sebou."

Riley si zajisté všimla, že se Garrett zdál být strašně nevyrovnaný. Možná o něco víc, než by bylo u ostříleného agenta obvyklé, i přes úmrtí příbuzného. Dal jasně najevo že k sobě neměli blízko.

Morley vedl Riley a Billa do budovy soudní patologie, kde je představil šéfce týmu, doktorce Rachel Fowlerové. Patoložka otevřela chladicí jednotku, kde bylo uchováváno tělo Nancy Holbrookové.

Riley sebou trochu trhla, když ucítila známý zápach rozkladu, i když zápach nebyl ještě velmi silný. Viděla, že žena byla malé postavy a velmi štíhlá.

"Nebyla ve vodě dlouho," řekla Fowlerová. "Kůže se právě začínala krabatit, když ji našli."

Doktorka Fowlerová ukázala na její zápěstí.

"Tady můžete vidět spáleniny od provazů. Vypadá to jako by byla svázána, když byla zabita."

Riley si všimla vyvýšených skvrn na ohbí paže mrtvoly.

"Vypadá to jako známka po užívání," řekla Riley.

"Přesně." Brala heroin. Můj odhad je, že propadla vážné závislosti."

Riley to připadalo, jako by ta žena byla anorektička a zdálo se, že to je v souladu s Fowlerovou teorií závislosti.

"Pro prvotřídní doprovod se takový druh závislosti zdá neobvyklý," řekl Bill. "Jak víme, že to dělala?"

Fowlerová předložila laminovanou vizitku v plastovém sáčku na důkazy. Byla na ní provokativní fotografie mrtvé ženy. Jméno na kartě bylo jednoduše "Nanette" a podnik se jmenoval "Ishtar společnice."

"Tuto kartu měla u sebe, když byla nalezena," vysvětlila Fowlerová. "Policie se spojila se společností Ishtar společnice a zjistila její pravé jméno a to je brzy dovedlo k její identifikaci jakožto nevlastní sestře agenta Holbrooka.

"Máte představu, jak byla udušena?" Zeptala se Riley.

"Kolem krku má nějaké modřiny," řekla Fowlerová. "Vrah jí mohl držet přes hlavu igelitový sáček."

Riley se pozorně podívala na modřiny. Jednalo se o nějaký druh nevydařené sexuální hry nebo o úmyslnou vraždu? To ještě nedokázala říci.

"Co měla na sobě, když ji našli?" Zeptala se Riley.

Fowlerová otevřela krabici, která obsahovala oblečení oběti. Měla na sobě růžové šaty s hlubokým výstřihem – zdaleka ne slušné, zaznamenala Riley, ale to bylo něco lepšího, než bylo typické pro kýčovitě oděnou pouliční prostitutku. Byly to šaty pro ženu, která chtěla vypadat velmi sexy a zároveň vhodně oblečená do nočního klubu.

Nahoře na šatech byl připevněný průhledný plastový sáček se šperky.

"Smím se podívat?" Zeptala se Riley Fowlerové.

"Poslužte si."

Riley uchopila sáček a podívala se na jeho obsah. Většina z toho byla docela vkusná bižuterie – korálkový náhrdelník a jednoduché náušnice a náramky. Ale jedna položka mezi ostatní nezapadala. Byl to tenký zlatý prsten s diamantem. Vzala ho a ukázala ho Billovi.

"Skutečný?" Zeptal se Bill.

"Ano," odpověděl Fowlerová. "Skutečné zlato a skutečný diamant."

"Vrah se neobtěžoval ho ukrást," poznamenal Bill. "Tak to nebylo o penězích."

Riley se obrátila k Morleyho. "Chtěla bych vidět, kde byla nalezena," řekla. "Hned teď, dokud je ještě světlo."

Morley vypadal trochu zmateně.

"Můžeme vás tam dostat vrtulníkem," řekl. "Ale já nevím, co čekáte, že tam najdete. Policajti a agenti celé místo prohledali."

"Věřte jí," řekl Bill uvědoměle. "Ona něco zjistí."