Kdyby to viděla

KAPITOLA DRUHÁ

Kate strávila další hodinu a něco úklidem domu, i když vše měla hotové, než odjela nakupovat. Dělala to kvůli tomu, že byla ve stresu z toho, že k ní přijede Michelle. Melissa žila v tomto domě i během svých středoškolských let, takže když přijela na návštěvu (což podle Kate nebylo příliš často), Kate neměla potřebu, aby bylo místo dokonalé. Tak proč se tak zajímala o to, jak to tam vypadá teď?

Možná je to nějaký zvláštní druh babiččiny péče, pomyslela si, zatímco drhla dřez v prádelně …v místnosti, kterou její vnučka ani neuvidí, natož aby ji použila.

Když dočistila výlevku, zazvonil zvonek u dveří. Byla zaplavena vzrušením, na které nebyla úplně připravená. Když otevírala dveře, usmívala se od ucha k uchu. Melissa stála na druhé straně a držela Michelle v autosedačce. Dítě spalo a nohy mělo zabalené do silné deky.

„Ahoj mami,” řekla Melissa, když vkročila do domu. Rychle se rozhlédla po okolí a zakoulela očima. „Jak dlouho si dnes uklízela?”

„To není důležité,” odvětila Kate, zatímco objímala svou dceru.

Melissa opatrně položila autosedačku na podlahu a Michelle pomalu uvolnila. Zvedla ji a jemně ji podala Kate. Uběhl skoro celý týden od chvíle, kdy Kate naposledy navštívila Melissu a Terryho, ale když si Michelle vzala do náruče, připadalo jí to mnohem déle.

„Co dnes večer s Terrym plánujete?“ zeptala se Kate.

„Vlastně nic moc,“ řekla Melissa. „A to je na tom to pěkné. Jdeme na večeři a nějaký drink. Možná si trochu zatančit. A rozhodli jsme se, že tě nebudeme žádat, aby tady mohla zůstat přes noc, protože jsme si uvědomili, že na to ještě nejsme připraveni. Nepřetržitý spánek by se skutečně hodil, ale prostě se jí zatím na tak dlouho nedovedeme vzdát.“

„Ó ano, tomu rozumím,” řekla Kate. „Běžte ven a užijte si to.”

Melissa si složila batoh z ramene a položila jej na autosedačku. „Všechno, co potřebuješ, je zde. Bude chtít znova nakrmit přibližně za hodinu a nebude chtít spát. Terry si myslí, že je to roztomilé, ale mně to přijde hrozné. Když bude mít prdíky, v zadní kapse jsou kapky a —”

„Lisso…budeme v pohodě. Já už jsem jedno dítě vychovala. A vcelku se taky zdařilo,”

Melissa se usmála a překvapila Kate tím, že ji rychle políbila na tvář. „Díky, mami. Vyzvednu ji kolem jedenácté. Je to pozdě?”

„Ne, to je v pohodě.”

Melissa se ještě jednou podívala na svou dceru, byl to pohled, který způsobil, že Kateino srdce nabobtnalo. Pomyslela na to, jaké je to být matkou a na ten vnitřní pocit lásky—láska, která se mění na naprostou vůli dělat cokoli a všechno, abyste zajistili, že tenhle člověk, kterého jste stvořili, bude v bezpečí.

„Když budeš něco potřebovat, zavolej,” řekla Melissa a neustále se přitom dívala na Michelle.

„Jo. Teď běž a bav se.”

Melissa se konečně otočila a odjela. Když zavřela dveře, malá Michelle se vzbudila v náruči Kate. Věnovala babičce ospalý úsměv a tiché zívnutí.

„No, co budeme teď dělat?” zeptala se Kate.

Otázka byla nasměrována na Michelle, ale bylo jasné, že je jenom rétorického charakteru. Její dcera teď má svou vlastní dceru. Teď tady byla ona, s blížící se šestapadesátkou a s její první vnučkou v náručí. Tak… co teď budeme dělat?

Přemýšlela o tom, že se musí vrátit do práce v plné síle, a snad poprvé jí to přišlo velice nepodstatné.

Důležité bylo to malé dítě v její náruči.

***

Kolem osmé večer Kate přemýšlela nad tím, jestli Melissa a Terry prostě vytvořili to nejlepší dítě v historii. Michelle ani jednou neplakala, natož aby byla nepokojná. Byla prostě spokojená. Po dvou hodinách v jejím náručí Michelle začala usínat. Kate pečlivě položila Michelle do středu její manželské postele a pak chvíli stála u dveří a sledovala, jak její vnučka spí.

Nebyla si jistá, jak dlouho tam stála, když jí zabzučel telefon z kuchyňského stolu za ní. Musela odtrhnout oči od Michelle a dostat se k telefonu během několika vteřin. Zabzučení znamenalo, že to byla zpráva a nebyla vůbec překvapená, když uviděla, že to je Melissa.

Jak se jí vede? Ptala se Melissa.

Kate si nemohla pomoct a odepsala s úsměvem: Vypila jenom tři piva. Odjela ven s nějakým chlápkem na motorce. Řekla, že bude zpět v 11.

Odpověď přišla okamžitě: Hm, vůbec nejsi vtipná.

Tohle škádlení přes telefon ji dělalo téměř stejně šťastnou, jako spící dítě ve vedlejší místnosti. Když Melisse zemřel otec, byla velice odtažitá—zejména vůči Kate. Obviňovala Kateinu práci ze smrti svého otce, a přestože později pochopila, že to tak nebylo, byly chvíle, kdy Kate cítila, že Melissa stále pociťuje určitý hněv, když po jeho smrti trávila čas v úřadu. Nicméně Melissa projevovala zájem o kariéru v FBI… navzdory méně pozitivnímu přístupu k událostem minulého roku, které se týkaly přerušení důchodu její matky.

S úsměvem na rtech Kate udělala rychlou fotku spící Michelle. Poslala jí Melisse, chvíli popřemýšlela a také jí poslala Allenovi, jenomže jemu s textem: Party!

Přála si, aby tam byl s ní. V posledním čase o tom přemýšlela poměrně často. Nebyla natolik naivní, aby si myslela, že ho miluje, ale uměla si představit, že se do něj zamiluje, kdyby šly věci správným směrem. Chyběl jí, když nebyli spolu a když ji políbil, cítila se o dvacet let mladší.

Znova se usmála, když Allen odpověděl. Byla to selfie s dvěma mladými muži, pravděpodobně to byli jeho synové.

Když si prohlížela fotku, zazvonil jí telefon. Jméno na displeji telefonu v ní vyvolalo velké vzrušení.

Telefonoval jí zástupce ředitele Vince Duran. Vyvolalo by to vzrušení tak či onak, avšak fakt, že to bylo v pátek večer po osmé hodině, ji vzrušil ještě více.

Chvíli počkala, stále zírajíc na malou Michelle, a pak odpověděla. „Tady Kate Wise,” řekla přitom, jak udržovala své vzrušení na uzdě.

„Wise, tady Duran. Je to nevhodná doba?”

„Není ta nejlepší, ale to je v pohodě,” odpověděla. „Všechno v pořádku?”

„Těžko říct. Volám proto, že se chci zeptat, zda bys měla zájem o jeden případ.”

„Mluvíme o odloženém případu, jak jsme se bavili předtím?”

„Ne. Tenhle…no, vypadá podobně jako ten, co jsi rozlouskla docela rychle v šestadevadesátém. Je to takhle, máme čtyři těla na dvou rozličných místech ve Whip Springs, ve Virginii. Vypadá to tak, že vraždy nastaly ani ne dva dny po sobě. Momentálně virginská státní policie obhlíží místo, ale já s nimi už mluvil. Když tenhle případ chceš, je tvůj. Ale budeš muset jít hned.”

„Nemyslím si, že můžu,” řekla. „Musím dodržet jeden slib.” Bylo velice jednoduché to říci koukajíc na Michelle. Ale každá buňka v jejím těle vedla obrovský boj s jejím novým babičkovským pudem.

„No, ale poslechni si detaily, můžeš? Zavražděni jsou manželé, jedni kolem padesátky, ti druzí kolem šedesátky. Poslední byli ti padesátnici. Dcera objevila jejich těla, když se vracela z vysoké školy. Vraždy se staly přibližně třicet kilometrů od sebe, jedna ve Whip Springs a ta druhá poblíž Roanoke.”

„Páry? Bylo mezi nimi nějaké jiné spojení kromě toho, že to byli manželé?”

„Zatím ne. Ale všechna čtyři těla byla velice nepěkně dořezána. Zabiják použil nůž. Udělal to pomalu a metodicky. Podle toho, co si myslím, vypadá to na další pár do dvou dní.”

„Jo, vypadá to jako sériový vrah v počátku,” řekla Kate.

Zamyslela se nad případem z šestadevadesátého, o kterém Duran mluvil. Zjistilo se, že šílená ženská, která pracovala jako chůva, sebrala životy třem párům během pouze dvou dní. Pracovala pro ně více než deset let. Kate tuhle ženskou zadržela, když chtěla zabít i čtvrtý pár a, podle toho, co vypověděla, pak chtěla zabít i sebe.

Vážně tomuhle případu řekne ne? Po té intenzivní vzpomínce, kterou dnes měla, mohla skutečně zahodit další příležitost zastavit vraha?

„Jak dlouho si můžu nechat čas na promyšlení?“ zeptala se.

„Dám ti hodinu. Určitě ne více. Potřebuju na to někoho hned. A myslel jsem, že ty a DeMarco byste mohly být ty pravé. Jednu hodinu, Wise…čím dřív, tím líp.”

Předtím, než stihla říct OK nebo děkuji, Duran ukončil hovor. Byl obecně milý a přátelský, ale když nebylo po jeho, dokázal být velice podrážděný.

Tak zticha, jak to jen šlo, se posadila na okraj postele. Sledovala, jak Michelle spí, jemné zvedání a klesání jejího hrudníku bylo upokojující. Zcela jasně si pamatovala, když byla Melissa takhle malinká a nedokázala pochopit, jak ten čas rychle pominul. A to byl její problém: cítila, že kvůli práci ztratila hodně času jako matka a žena, ale stejně pociťovala obrovskou odpovědnost. Zvláště, když věděla, že může být venku, pracovat na tom, aby přivedla zabijáka ke spravedlnosti. Co by to byla za člověka, kdyby nabídku odmítla, vykašlala se na Durana, aby vybral někoho, kdo možná nemá stejné schopnosti jako ona?

Ale co by to byla za babičku, kdyby teď zavolala Melisse a řekla jí, aby si přijela vyzvednout dcerku, protože znovu volá FBI?

Kate koukala na Michelle asi pět minut, dokonce si lehla vedle ní a rukou nahmatala její hruď, aby pocítila její dech. A jak koukala na to malé stvoření, které ani netuší o ďáblech, kteří mohou chodit po zemi, udělalo to její rozhodnutí mnohem snadnějším.

Poprvé se dnes zamhouřila, zvedla telefon a zavolala Melisse.

***

Jednou, když měla Melissa šestnáct, v noci, když Kate a Michael už spali, propašovala do svého pokoje chlapce. Kate vzbudil nějaký hluk (později zjistila, že to byl pravděpodobně náraz něčího kolene do Melissiny postele) a šla zjistit, co to bylo. Když otevřela dveře a uviděla Melissu polonahou s chlapcem v posteli, shodila ho z postele a křičela na něj, aby odešel.

Hněv v očích Melissy byl tehdy nic proti tomu, když ve 21:30 dávala Michelle zpět do dětské sedačky v autě—jenom něco kolem hodiny od kdy volal Duran kvůli případu v Ranaoke.

„Tohle je šílenost, mami,” řekla.

„Lisso, promiň mi to. Ale co jsem měla sakra dělat?”

„Možná bys mohla zkusit zůstat konečně v důchodu, když už v něm jednou jsi!“

„Není to tak jednoduché,” namítala Kate.

„No jasně, mami,” řekla Melissa. „S tebou to nikdy nebylo jednoduché.”

„To není fér…”

„A nemysli si, že jsem naštvaná jen proto, že jsi mi přerušila jediný volný večer. To mi je jedno. Nejsem tak sobecká. Jako někdo. Jsem naštvaná kvůli tvojí práci—se kterou jsi měla skončit už před rokem, ale přece jenom vítězí nad rodinou. Ještě po tom všem …po tátově…”

„Lisso, nedělejme to.”

Melissa vzala autosedačku s jemností, která se vytratila z jejího hlasu a postoje.

„Souhlasím,“ odsekla Melissa. „Nedělejme to.“

A tak vyšla ze dveří a pěkně s nimi práskla.

Kate se natáhla po klice ode dveří. Co ale udělá? Bude pokračovat s hádkou venku na zahradě? Kromě toho, Melissu znala dobře. Za pár dní vychladne a také si poslechne její část příběhu. Možná bude i akceptovat její omluvu.

Kate se cítila jako zrádce, když zvedla telefon. Zavolala Duranovi a ten jí řekl, že s ní v tom případě počítal tak nebo tak. Už předem měl někoho ve virginské státní policii připraveného setkat se s ní a s DeMarco ve 4:30 ráno ve Whip Springs. DeMarco odjela z DC už před půl hodinou firemním vozem. Přijede ke Kate někdy kolem půlnoci. Kate si uvědomila, že mohla v klidu počkat s Michelle do 23:00 a vyhnout se tak konfrontaci s Melissou. Ale teď už bylo pozdě.

Náhlost toho všeho přistihla Kate poněkud nepřipravenou. Přestože poslední případ, který vzala, přišel taky z čista jasna, měl alespoň nějakou stabilní strukturu. Ale byla to poměrně dlouhá doba od chvíle, kdy jí byl naposledy přidělen případ v takovou pozdní hodinu. Bylo to skličující, ale byla také velmi vzrušená—natolik vzrušená, že okamžitě dokázala potlačit myšlenky na Melissin hněv.

Ještě když se balila a čekala, než dorazí DeMarco, myslí se jí proháněla jedna věc. A je to v pořádku? —tvá schopnost vše potlačit kvůli práci—která zavinila mezi vámi dvěma tolik problémů.

Ale i tato myšlenka byla velice rychle potlačena.

KAPITOLA TŘETÍ

Jedna z mnoha věcí, které se Kate dozvěděla o DeMarco během posledního případu, byla, že byla dochvilná. Byl to rys, který jí ji připomněl, když uslyšela, jak zaklepala na dveře v 00:10.

Nepamatuji si, kdy naposledy jsem měla návštěvu tak pozdě. Možná na výšce?

Šla ke dveřím a sebou měla jednu sbalenou tašku. Když však otevřela dveře, uviděla, že DeMarco nemá v úmyslu rychle chvátat, aby šla na místo činu.

„Možná to bude nezdvořilé, ale opravdu potřebuji použít tvoji koupelnu,“ řekla DeMarco. „Dát si cestou dvě koly, abych zůstala vzhůru, nebyl dobrý nápad.“

Kate se usmála a nechala DeMarco projít. Jelikož Duran v jejich telefonátu velice naléhal, DeMarcové neúmyslná komická vsuvka byla to, co potřebovala. Také ji to utvrdilo v tom, že i navzdory tomu, že se neviděly téměř dva měsíce, s DeMarco se naladily na stejnou vlnu, jako při předešlém případě.

DeMarco vyšla z koupelny o několik minut později s rozpačitým úsměvem.

„A přeju ti dobré ráno,“ řekla Kate. Možná to bylo způsobeno kofeinem, ale DeMarco nevypadala vůbec unaveně, zjevně nebyla zdrvena brzkou ranní hodinou.

DeMarco se podívala na své hodinky. „Jasně, vypadá to na ráno.“

„Kdy ti volal?“ zeptala se Kate.

„Asi kolem osmé nebo deváté. Jela bych dříve, ale Duran si chtěl být na sto procent jistý, že do toho půjdeš.“

„Promiň,“ řekla Kate. „Poprvé jsem opatrovala svou vnučku.“

„Och, to ne, Wise…to je na hovno. Mrzí mě, že se ti narušily plány.“

Kate pokrčila rameny a mávla rukou. „To bude v pohodě. Jsi připravena vyrazit?“

„Jasně. Vyřídila jsem cestou pár telefonátů, zatímco o ostatní věci se postarali kluci z DC. Máme se setkat s lidmi z virginského policejního oddělení ve 4:30 v domě u Nashových.“

„V domě u Nashových?“ zeptala se Kate.

„To jsou ti manželé, kteří byli zavražděni jako poslední.“

Pokročily společně ke dveřím. Když odcházely, Kate zhasla světlo v obývacím pokoji a vzala si batoh. Byla velice vzrušená, co se bude dít, ale také cítila, že opouští svůj dům celkem iracionálně. Přeci jenom pár hodin zpátky spala její dvouměsíční vnučka v její posteli. A teď byla na odchodu na místo činu.

Uviděla klasické firemní vozidlo parkující přímo při obrubníku. Vypadalo to surreálně, ale taky lákavě.

„Chceš řídit?“ zeptala se DeMarco.

„Jistě,“ řekla Kate a přemýšlela, jestli jí mladší agentka nabídla tuhle roli z respektu, nebo proto, že prostě chtěla přestávku od řízení.

Kate si sedla za volant, zatímco DeMarco si prohlížela trasu k místu poslední vraždy. Bylo to ve městě Whip Springs ve Virginii, malá díra, která se nachází u zátoky Blue Ridge Mountains nedaleko Roanoke. Strávily jen málo času rozhovorem—Kate vyprávěla DeMarco o tom, jaké je to být babičkou, zatímco DeMarco byla většinou zticha a zmínila se jenom o dalším neúspěšném vztahu poté, co ji její přítelkyně opustila. To bylo překvapení, protože Kate nevěděla, že DeMarco je lesbička. Alespoň jí to ukázalo, že skutečně potřebuje strávit více času poznáváním ženy, která byla víceméně jejím parťákem. Dochvilnost—té si na ní všimla. Homosexualita jí unikla. Co to, k čertu, říká o ní jako o partnerovi?

Jak se místo činu přibližovalo, DeMarco četla zprávy, které Duran poslal v souvislosti s případem. Jak je četla, Kate stále hledala stopy slunce, které by lámaly obzor, ale nic neviděla.

„Dva starší manželské páry,“ řekla DeMarco. „Promiň…jeden byli pokročilí padesátníci…aby ses neurazila.“ „To se neboj,“ řekla Kate, a přitom si nebyla jistá, zda to byl DeMarcové chabý pokus o vtip. „Na první pohled nemají nic společného, tedy kromě lokality. První trestní čin se odehrál přímo v srdci Roanoke a tento druhý nebyl víc než třicet kilometrů dále ve městě Whip Springs. „Zdá se, že neexistují náznaky toho, že by manžel nebo manželka byli plánovanými cíli. Všechny vraždy byly strašné a trochu přehnané, což naznačuje, že si to vrah užíval.“

„A to obvykle poukazuje na někoho, kdo cítil, že v některých případech byl oběťmi poškozen,“ zdůraznila Kate. „Tohle nebo nějaká zkroucená psychologická touha po násilí a krveprolití.“

„Poslední oběti, Nashovy, byli spolu čtyřiadvacet let. Mají dvě děti, jedno žije v San Diegu a druhé v současné době studuje na UVA. To je děvče, které objevilo ta těla, když přišlo včera domů.“

„Co ten další pár?“ zeptala se Kate. „Mají nějaké děti?“

„Podle spisu ne.“

Kate si to celé dávala do souvislostí, ale z důvodu, který nedokázala pochopit, se přistihla, že myslí na malé děvče, které dnes potkala na ulici. Nebo spíše na vzpomínku, kterou jí ta malá holka v mysli zanechala.

Když dorazili do domu k Nashovým, konečně začalo nepatrně vycházet slunce. Svítilo skrze stromy, které byly posazeny na jejich zahradě. V tom světle viděly auto, které bylo zaparkováno před domem. O kapotu stál opřený muž, kouřil cigaretu a v ruce držel šálek kávy. „Vy jste Wise a DeMarco?“ zeptal se.

„Jo, to jsme my,“ řekla Kate, přikročila k němu a vytáhla svůj průkaz. „Kdo jste vy?“

„Palmetto, virginské státní policejní oddělení. Z forenzního. Volali mi před pár hodinami, že vy dvě budete přebírat tento případ. Myslel jsem, že bych tu na vás mohl počkat a říct vám, co máme. Což není příliš mnoho, abych řekl pravdu.“

Palmetto si dal posledního šluka z cigarety, odhodil nedopalek na zem a pak ho zašlápl. „S těly bylo samozřejmě hýbáno a nemáme ani moc důkazů. Ale pojďte dovnitř. Je to pozoruhodné.“

Palmetto mluvil bez emocí, tónem člověka, který to už dělá dlouho. Vedl je po chodníku Nashových až na verandu. Když otevřel dveře a zavedl je dovnitř, Kate to zacítila: vůně místa, kde byla prolita spousta krve. Bylo na ní něco chemického, ne jenom měděný pach krve, ale nedávné pohyby lidí s gumovými rukavicemi, kteří obhlíželi místo činu.

Palmetto zažehl každé světlo, když vcházeli dovnitř do domu—přes vstupní halu, po chodbě až do obývacího pokoje. V jasné záři světla se Kate na podlaze z tvrdého dřeva dívala na první fleky krve. A pak další a další.

Palmetto je vedl k přední straně pohovky, ukazoval na krvavé skvrny jako člověk, který prostě potvrzuje skutečnost, že voda je opravdu mokrá.

„Těla byla tady, jedno na gauči a jedno na podlaze. Zdá se, že matka byla zabita první, pravděpodobně říznutím do krku, ačkoli se zdálo, že jeden řez skončil těsně vedle jejího srdce, ten byl však veden zezadu. Předpokládá se, že s otcem byl sveden boj. Na jeho předloktí byly rány, z úst mu vytékala krev a konferenční stolek byl převržen.“

„Máte nějaké ponětí o čase, který uplynul mezi vraždami a příchodem dcery, která je objevila?“ zeptala se Kate.

„Ne více než den,“ odpověděl Palmetto. „A bylo to pravděpodobně 12 až 16 hodin po vraždě. Jsem si jistý, že koroner bude mít ještě dnes večer podrobnější informace.“

„Ještě něco, co bychom měly vědět?“ zeptala se DeMarco.

„Ano, vlastně. Je tu jeden důkaz…jenom jeden.“ Vložil ruku do vnitřní kapsy tenkého saka a vytáhl malý důkazní sáček „Schoval jsem to. Mám povolení, tak nemějte strach. Myslel jsem, že byste to sebraly a utekly. Je to jediný důkaz, který jsme našli, a je dost znepokojující.“

Podal Kate důkazní sáček. Sebrala ho a podívala se dovnitř. Uviděla tam kousek látky, kolem 9 cm dlouhého a 5 cm širokého. Byl hrubý, modré barvy a velice měkké textury. Celá pravá strana byla od krve.

„Kde jste to našli?“ zeptala se Kate.

„V matčiných ústech. Měla to zastrčené skoro v krku.“

Kate si to podržela na světle. „Máte tušení, odkud to je?“ zeptala se.

„Vůbec. Vypadá to na náhodný kus látky.“

Kate si tím ale nebyla jistá. Popravdě, její babičkovská intuice jí začala vrtat v hlavě. Tohle nebyl jen takový kousek látky. Ne…byl hebký, bleděmodrý a nadýchaný.

Byla to část přikrývky. Možná dětské přikrývky.

„Máte pro nás nějaké další překvapení?“ zeptala se DeMarco.

„Ne, to je vše,“ řekl Palmetto vykračujíc ku dveřím. „Kdybyste od teď děvčata potřebovaly nějakou pomoc, klidně nás kontaktujte na státním policejním oddělení.“

Kate a DeMarco se za jeho zády na sebe otráveně podívaly. Bez toho, aby něco řekly, obě dvě věděly, že termín děvčata je pořádně rozzuřil.

„No, to bylo rychlé,“ řekla DeMarco, když Palmetto nedbale zamával ode dveří.

„To je dobře,“ řekla Kate. „Teď se můžeme na případ podívat svýma vlastníma očima bez ohledu na to, co našel někdo jiný.“

„Myslíš, že bychom si teď měly promluvit s dcerou?“

„Pravděpodobně. A pak bychom se mohly podívat na první místo činu. Doufejme, že tam najdeme někoho více společenského, než byl náš kolega Palmetto.“

Pak šly ven z domu, po cestě pozhasínaly světla. Jak vycházely, slunce konečně vyšlo na světlo světa. Kate opatrně uschovala něco, co vypadalo jako část dětské přikrývky, do své kapsy, a nemohla si pomoci, ale myslela při tom na svou vnučku spící pod podobnou přikrývkou.

Chůze proti slunci nepomohla vůči chladu, který skrze ni procházel.