Czytaj książkę: «Bratrská Přísaha »

KAPITOLA PRVNÍ

Darius pohlédl na zkrvavenou dýku, kterou svíral v ruce, na mrtvého imperiálního velitele, který mu ležel u nohou, a přemýšlel o tom, co zrovna udělal. Rozhlédl se a svět kolem jako by se zpomalil. Sledoval udivené a šokované tváře vojáků imperiální armády, kteří stali přímo před ním. Stovky mužů táhnoucí se kam až oko dohlédlo. Skutečných mužů, válečníků se skutečným brněním a skutečnými zbraněmi. Byla jich mračna a všichni seděli na zertách. Muži, kteří nikdy nepoznali porážku.

Jak Darius věděl, za ním stálo jeho několik set otrhaných vesničanů. Mužů a žen bez oceli, bez brnění. Zůstali sami a měli čelit skvěle vycvičené armádě. Žádali ho, aby se vzdal, aby přijal potupnou porážku. Nechtěli válku, ve které nemohli zvítězit. Nechtěli jít na jistou smrt. A Darius jim skutečně chtěl vyhovět.

Hluboko uvnitř ale věděl, že to nemůže udělat. Jeho ruce jako by konaly nezávisle na jeho vůli. Něco se v něm vzedmulo a on se nedokázal ovládnout. Věděl, že by nemohl nic dělat, ani kdyby chtěl. Bylo to něco, co vyvěralo z hloubi jeho duše. Z části, kterou se snažil celý život potlačit. Z části, která žíznila po svobodě stejně, jako člověk na poušti žízní po vodě.

Darius přejel pohledem množství tváří a nikdy se necítil osaměleji. Současně se ale nikdy necítil volnější. Svět kolem se zatočil. Připadal si, jako by se díval shora sám na sebe. Všechno se mu zdálo neskutečné. Věděl, že tohle je jeden ze zlomových okamžiků jeho života. Věděl, že to je chvíle, která všechno změní.

Darius necítil lítost. Shlédl na mrtvého imperiálního velitele, na muže, který by připravil Loti o život, kdyby mohl. Muže, který by je všechny připravil o život. Muže, který by je mrzačil a týral. Pocítil při tom zvláštní zadostiučinění. Současně se cítil povzneseně. Konec konců, imperiální důstojník byl mrtev. A to znamenalo, že stejně tak může umřít i jakýkoli jiný imperiální voják. Ať už je zakut v jakkoli skvělém brnění a ozbrojen jakkoli skvělými zbraněmi, krvácí stejně jako jakýkoli jiný člověk. Žádný voják není neporazitelný.

Darius cítil příval síly a vyrazil do akce dřív, než stihl kdokoli jiný zareagovat. Několik stop od něj stála malá skupinka imperiálních důstojníků, která dělala doprovod jejich veliteli a teď jen šokovaně zírala. Očividně nikdo z důstojníků nečekal nic jiného než okamžitou kapitulaci. Nikdy nepředpokládali, že by jejich velitele mohl někdo napadnout.

Darius využil momentu překvapení. Vrhl se kupředu, dýkou, kterou stále svíral v ruce, ťal po krku jednoho z důstojníků, pak se prudce obrátil a plynulým pohybem sekl po dalším.

Ti dva na něj jen zírali široce rozevřenýma očima, jako by nemohli uvěřit tomu, že se jim něco takového mohlo stát. Krev jim tryskala z krku a současně s krví z nich vyprchával i život. Nejdřív padli na kolena a pak se zhroutili k zemi mrtví.

Darius se připravil na protiútok. Kvůli svému statečnému výpadu se dostal do nevýhodné pozice a jeden z důstojníků se rozhodl na něj zaútočit. Sekl po něm ocelovým mečem a mířil při tom na Dariovu hlavu. Ten si v tu chvíli přál, aby měl zbroj, štít, meč – cokoli, čím by mohl odrazit útok. Nic z toho ale neměl, dostal se do nevýhodné pozice a teď, jak věděl, bude muset nést následky svých činů. Alespoň ale zemře jako svobodný člověk.

Vzduch prořízlo náhle zařinčení, a když se Darius podíval, co se děje, viděl, že vedle něj stojí Raj. Zablokoval útok mířící na Daria mečem. Když se Darius lépe podíval, uvědomil si, že Raj sebral meč mrtvého vojáka a přispěchal mu na pomoc. V poslední chvíli mu tak zachránil život.

Ozvalo se další zařinčení, a když se Darius ohlédl, viděl Desmonda, jak zablokoval další výpad, který ho měl zabít. Raj a Desmond spěchali kupředu a doráželi svými meči na útočníky, kteří nečekali, že se jim někdo postaví na odpor. Oba mladí muži sekali meči jako zběsilí. Vzduch prořezávalo stále častější třeskání oceli, jak se jejich meče střetávaly s meči vojáků. Tlačili imperiální vojáky zpět a zasazovali jim smrtelné rány dřív, než se stihli skutečně bránit.

Dva imperiální vojáci padli k zemi, oba mrtví.

Darius pocítil ke svým bratrům příval vděčnosti. Byl rád, že jsou s ním, že bojují po jeho boku. Už proti celé armádě nestál sám.

Darius se sklonil, sebral štít a meč, které ležely u těla mrtvého velitele, a pak se přidal k Desmondovi s Rajem, kteří postupovali kupředu a útočili na šest zbývajících důstojníků z velitelova doprovodu. Darius máchl mečem vysoko ve vzduchu a vychutnával si jeho váhu. Byl to skvělý pocit, svírat v ruce skutečný meč a skutečný štít. Připadal si nepřemožitelný.

Darius se vrhl kupředu a štítem zablokoval mocný úder meče, který na něj mířil. Současně ukročil stranou a zarazil meč mezi pláty zbroje jiného imperiálního důstojníka. Bodl ho zezadu do ramene. Voják zařval bolestí a padl na kolena.

Darius se obrátil a zavířil štítem, čímž zablokoval úder ze strany. Pak se obrátil a použil štít jako zbraň. Vrazil ho dalšímu útočníkovi do obličeje. Podařilo se mu ho tak srazit na zem. Pak se prudce otočil a sekl mečem dalšího útočníka přes břicho. Zabil ho těsně před tím, než voják stihl dokončit svůj útok mečem zdviženým vysoko nad hlavu, kterým mířil Dariovi na krk.

Raj s Desmondem se také vrhli kupředu, postupovali po jeho boku a vyměňovali si údery s ostatními vojáky. Dariovi duněly údery v uších. Vzpomněl si na jejich výcvik s dřevěnými meči a až teď v bitvě viděl, jak skvělí válečníci to ve skutečnosti jsou. Sám dál bojoval a uvědomoval si, jak ho jejich výcvik zocelil. Přemýšlel, jestli by bez něj měl vůbec nějakou šanci. Byl odhodlaný zvítězit za každou cenu. Chtěl zvítězit sám, svojí vlastní silou, svýma rukama a nikdy, za žádnou cenu, se nechtěl uchýlit k použití magie, která se skrývala někde hluboko v jeho nitru. Magie, které nerozuměl a ani rozumět nechtěl.

Když Darius, Desmond a Raj pobili zbytek důstojnického doprovodu, rozhlédli se a zjistili, že jsou sami uprostřed bojiště. A také to, že se stovky imperiálních vojáků konečně zmobilizovaly, vyrazily bojový pokřik a vyrazily přímo na tři přátele.

Darius jen těžce oddechoval, zkrvavený meč držel v ruce a uvědomil si, že nemá kam utéct. Když se perfektně sehrané oddíly vojáků vrhly do útoku, uvědomil si, že si pro něj jde smrt. On i ostatní si setřeli pot z čela a všichni se postavili tváří v tvář blížícím se vojákům. Připravovali se na nevyhnutelné. Rozhodli se, že neustoupí. Neustoupí, ať už se stane cokoli.

Náhle se ozval další mocný bojový pokřik, tentokrát zezadu. Když se Darius ohlédl, s radostí si uvědomil, že se všichni vesničané rozhodli k němu přidat. Všichni vyrazili kupředu a Darius viděl, že několik jeho bratrů ve zbrani se vrhlo k mrtvým imperiálním vojákům a sbírají z jejich těl meče a štíty. Ozbrojení se pak stavěli po jeho boku. Darius byl na vesničany hrdý. Přelili se po bojišti jako přílivová vlna a sbírali všechno, co se mohlo hodit v boji. Brali si na sebe zbroje mrtvých vojáků, sbírali jejich zbraně a během chvíle kolem něj stálo několik tuctů lidí ozbrojených skutečnými zbraněmi. Ti, kteří neměli ocelové zbraně, drželi alespoň jejich napodobeniny ze dřeva. Tucty mladších Dariových přátel svírali krátké dřevěné oštěpy, které předem důkladně naostřili, a také dřevěné luky a šípy. Očividně doufali v boj, který se blížil.

Všichni společně postupovali kupředu. Každý jeden z nich připravený bojovat na život a na smrt. Postupně se přidávali k Dariovi, připraveni čelit imperiální armádě.

V dálce zavlál obrovský prapor, zazněly trubky a imperiální armáda se připravila k útoku. Když vyrazily stovky imperiálních vojáků kupředu jako jeden muž, zaplnilo vzduch řinčení oceli. Vojáci postupovali uspořádaně, stěna mužů, bok po boku, udržovali bezchybnou formaci a postupně se blížili k davu vesničanů.

Darius vedl své muže do útoku. Všichni postupovali nebojácně po jeho boku. Když se přiblížili k imperiální formaci, Darius vykřikl:

„OŠTĚPY!“

Jeho lidé uposlechli rozkaz a vrhli krátké oštěpy. Ty zasvištěly Dariovi nad hlavou, proletěly vzduchem a našly si své cíle na druhé straně prostranství. Spousta dřevěných oštěpů nebyla dost ostrá, neškodně narazila do brnění a neškodně se odrazila. Mnoho z nich ale zasáhlo spoje mezi pláty a hrstka imperiálních vojáků vykřikla a poklesla.

„ŠÍPY!“ vykřikl teď Darius, zatímco stále pochodoval kupředu s mečem zdviženým vysoko nad hlavou. Vzdálenost mezi skupinami se zmenšovala.

Část vesničanů se zastavila, zamířila a vypustila salvu ostrých dřevěných šípů, tucty jich vysokým obloukem proletěly vzduchem přes prostranství a překvapily imperiální vojáky, kteří očividně nepředpokládali žádný odpor. Tím spíše nečekali, že by vesničané měli zbraně. Spousta šípů se opět neškodně odrazila od brnění, ale dostatek jich našel svůj cíl a šípy tak zasahovaly vojáky do krků. Další část tak padla.

„KAMENY!“ zakřičel Darius.

Několik tuctů vesničanů vystoupilo kupředu a za použití praků vrhlo kamenné střely.

Příval drobných kamenů se prohnal vzduchem a následně se rozduněl zvuk kamení zasahujícího brnění. Několik vojáků bylo zasaženo do obličeje a kleslo k zemi. Další pozvedli štíty či ruce a kryli se před útokem.

Postup imperiálních vojáků se zpomalil a odpor vnesl do jejich řad nejistotu – ale nezastavil je. Stále pokračovali v pochodu. Dokonce, i když je zasahovaly šípy, oštěpy a kameny, nikdy neporušili formaci. Prostě jen pozvedli štíty, příliš domýšliví na to, aby se sklonili, a pokračovali s halapartnami hrdě vztyčenými stále kupředu. U pasu se jim houpaly dlouhé ocelové meče a v ranním světle se blýskaly. Darius sledoval jejich postup a věděl, že se k němu blíží skvěle vycvičená armáda. Věděl, že se na něj valí smrtící vlna.

Ozvalo se náhlé dunění, a když se Darius podíval směrem, odkud přicházelo, uviděl tři ohromné zerty, jak se oddělily od postupující formace. Na každé z nich seděl jeden důstojník ozbrojený dlouhou halapartnou. Zerty pádily kupředu a ve tvářích jim byla vidět zuřivost. Kolem nich vířila mračna prachu.

Darius se připravil na útok. Jeden z důstojníků mířil přímo na něj. Voják zavrčel a pak pozvedl halapartnu a vrhl ji na Daria. Daria jeho rychlost překvapila. Jen taktak se mu podařilo na poslední chvíli vyhnout útoku tím, že ukročil z trasy letící halapartny.

Vesničan za ním už ale takové štěstí neměl. Byl to chlapec, kterého znal už jako malého. Vykřikl bolestí, když mu halapartna prorazila hrudník. Z úst se mu vyvalila krev a pak už jen padl na záda a prázdnýma očima zíral na oblohu.

Daria to rozzuřilo. Obrátil se a postavil se zertě. Trpělivě čekal, věděl, že pokud si svůj útok perfektně nenačasuje, rozdrtí ho zerta svými kopyty.

V poslední vteřině se Darius odvalil z cesty, švihl mečem a podsekl zertě nohy.

Zerta děsivě zařičela a padla hlavou k zemi. Jezdec z ní sletěl a přistál ve skupině vesničanů.

Ze skupiny se oddělil někdo z vesničanů a spěchal k jezdci na zemi. Nad hlavu zdvihl ohromný kámen. Darius se ohlédl a překvapeně si uvědomil, že je to Loti. Držela balvan nad hlavou a pak jím udeřila jezdce do helmy. Jezdec byl na místě mrtev.

Darius slyšel další dunění kopyt a když se ohlédl, viděl, že se přímo na něj řítí další zerta. Voják, který na ní seděl, pozvedl kopí a mířil jím na Daria. Nebyl čas jakkoli zareagovat.

Vzduch prořízlo divoké zavrčení a Darius viděl, že se odněkud vynořil Dray, skočil kupředu a vysokým obloukem se dostal k vojákovi, kterému se zakousl do nohy přesně ve chvíli, kdy vrhal kopí. Voják se naklonil kupředu a kopí vrhl přímo dolů do země. Dray ho pak strhl ze zerty a skupina vesničanů ho na zemi ubila.

Darius se vděčně podíval na Draye, který se přidal do boje po jeho boku.

Darius zaslechl další bojový pokřik a uviděl dalšího imperiálního důstojníka, jak se chystá k útoku. Pozvedl meč a chystal se Daria setnout. Darius ukročil a paríroval. S hlasitým třesknutím odrazil důstojníkův meč ještě dřív, než důstojník svůj útok dokončil. Pak se otočil a podrazil útočníkovi nohy. Ten padl na zem a Darius ho kopl do obličeje dřív, než stihl vstát. Vyřadil ho tak z boje nadobro.

Pak zahlédl Loti, jak probíhá kolem a vrhá se přímo do nejprudšího boje hned po tom, co sebrala ze země meč nějakého mrtvého vojáka. Dray se vrhl kupředu, aby ji chránil, a Daria znepokojovalo, že ji vidí v nejprudším boji. Byl by raději, kdyby byla někde v bezpečí.

Loc, její bratr, ho předběhl. Vyrazil kupředu a chytil Loti zezadu za rameno tak prudce, až jí vyrazil oštěp z ruky.

„Musíme se dostat pryč!“ pronesl naléhavě. „Tohle není místo pro tebe!“

„Tohle je přesně místo pro mě!“ odporovala mu.

Loc byl ale překvapivě silný, přestože měl jen jednu zdravou ruku, a podařilo se mu sestru odtáhnout z nejprudšího boje, i když nadávala a kopala kolem sebe. Darius mu byl vděčnější, než dokázal vyslovit.

Darius za sebou uslyšel další třesknutí oceli a když se obrátil, viděl jednoho ze svých bratří ve zbrani – Kaze – bojujícího s imperiálním vojákem. I když byl Kaz kdysi nepříjemný a pro Daria byl něco jako osina v zadku, musel Darius uznat, že se hodí mít ho na své straně. Sledoval, jak se Kaz s vojákem přetlačují sem a tam. Pak náhle voják, na kterém bylo vidět, že jde o zkušeného válečníka, udělal překvapivý výpad, kterým Kaze odzbrojil a vyrazil mu meč z ruky.

Kaz stál před vojákem a ve tváři se mu zračil strach. Bylo to poprvé, kdy ho Darius viděl vyděšeného. Imperiální voják s krví podlitýma očima udělal krok kupředu a chystal se ho dorazit.

Náhle se ozvalo zadunění a voják ztuhnul. Pak se zhroutil obličejem přímo k zemi. Byl mrtev.

Darius i Kaz se rozhlédli a viděli Luziho, jak stojí opodál a šklebí se na Kaze. Působil proti němu jako trpaslík a v ruce držel prak, ze kterého zrovna vystřelil. Luzi se zakřenil.

„Mrzí tě, že jsi mě týral?“ pronesl.

Kaz na něj beze slova zíral.

Darius byl překvapen. Luzi, i po všech mukách, která mu Kaz připravil při jejich cvičeních, se dokázal povznést nad vzájemnou nevraživost a zachránit mu život. Daria to povzbudilo, aby bojoval ještě tvrději.

Darius si všiml opuštěné zerty, která divoce pobíhala kolem, přispěchal k ní, chvíli běžel po jejím boku a pak se na ni vyšvihl.

Zerta se několikrát vzepjala, ale Darius se na ní udržel. Pevně ji svíral, byl odhodlaný se na ní udržet. Konečně se mu podařilo ji přimět k poslušnosti a obrátit ji směrem k imperiálním jednotkám.

Zerta uháněla tak rychle, že ji téměř nedokázal ovládat. Dostal se daleko od svých mužů, vedl útok přímo do středu imperiálních řad. Jak se blížil ke zdi z vojáků, bušilo mu srdce v hrudi stále prudčeji. Z jeho pohledu se zdála pevná a neproniknutelná. Přesto se ale nemohl obrátit zpět.

Darius se nutil zůstat statečný. Mířil přímo na vojáky, a když se dostal na dosah, začal prudce útočit mečem.

Ze svého vyvýšeného místa sekal nejdřív na jednu a pak na druhou stranu, zabíjel spousty překvapených imperiálních vojáků, kteří nečekali, že na ně zaútočí někdo na zertě. Bleskově projel skrz řady vojáků a setrvačností pokračoval stále dál, když náhle ucítil v boku strašlivou bolest. Bylo to, jako by se mu v tu chvíli rozlomila všechna žebra.

Darius ztratil rovnováhu a proletěl vzduchem. Tvrdě dopadl na zem a v boku cítil spalující bolest. Uvědomil si, že ho zasáhla kovová koule bojového cepu. Ležel na zemi uprostřed moře imperiálních vojáků, daleko od svých spolubojovníků.

Ležel na zemi, v hlavě mu dunělo a svět kolem byl rozmazaný. Vzhlédl a v dálce viděl, že imperiální armáda pomalu obkličuje jeho lidi. Bojovali statečně, ale nepřítel měl příliš velkou převahu v počtu mužů, příliš velkou převahu v kvalitě výcviku. Jeho muži byli masakrováni a jejich výkřiky naplnily vzduch.

Darius cítil, jak mu těžkne hlava. Položil ji zpět na zem a jen ležel. Hleděl vzhůru a viděl, jak se k němu blíží vojáci Impéria. Dál odevzdaně ležel a věděl, že jeho život už brzy skončí.

Alespoň, pomyslel si, zemře se ctí.

Alespoň byl konečně volný.