Czytaj książkę: «Sledovaná »

KAPITOLA PRVNÍ

Riley Paige hleděla z otevřeného okna svého domu. Byl krásný jarní den, pohádkový den, během kterého zpívají ptáci a kvetou květiny. Vzduch voněl čerstvě a čistě. A přesto na ni doléhala číhající temnota.

Měla zvláštní pocit, že všechna tato krásy je strašně křehká.

Proto nechala své ruce podél těla, jako by byla v obchodě plném jemného porcelánu, a jediný chybný krok by mohl něco rozbít, něco krásného a drahého. Nebo to možná bylo, jako kdyby toto krásné odpoledne byla jen papírová iluze, vzdálená na dotek ruky, jen aby odhalila ...

Co? Divila se Riley.

Temnotu světa, plnou bolesti, hrůzy a zla?

Nebo tmu, která číhá uvnitř její vlastní mysli – temnotu, skládající se z příliš mnoha ošklivých myšlenek a tajemství?

Rileyno dumání přerušil dívčí hlas.

"Na co myslíš, mami?"

Riley se otočila. Uvědomila si, že na okamžik zapomněla na ostatní lidi v obývacím pokoji.

Dívka, která promluvila, byla Jilly, hubená třináctiletá dospívající, kterou se Riley snažila adoptovat.

"Na nic," odpověděla Riley.

Její krásný bývalý soused Blaine Hildreth se na ni usmál.

"Zdálo se, že jsi daleko," řekl.

Blaine právě dorazil domů k Riley se svou dospívající dcerou, Crystal.

Riley řekla, "Myslím, že jsem jen přemýšlela, kde je April."

Byla to záležitost, která vyvolávala určité obavy. Rileyna patnáctiletá dcera ještě nepřišla ze školy domů. Cožpak April nevěděla, že plánují zajít na večeři do Blainovy restaurace?

Crystal a Jilly se na sebe škodolibě zašklebily.

"Ach, bude tu brzy," řekla Jilly.

"Vsadila bych se, že tu bude každou chvíli," dodala Crystal.

Riley přemýšlela nad tím, co dívky ví. Doufala, že April nemá nějaké potíže. April si prošla vzpurným obdobím a před několika měsíci zakusila mnohá traumata. Ale zdálo se, že se nyní se jí daří mnohem líp.

Pak se Riley podívala na ostatní a něco si uvědomila.

"Blaine, Crystal – nezeptala jsem se vás, zda si nedáte něco k pití. Mám zázvorové pivo. A bourbon, kdybys chtěl, Blaine."

"Zázvorové pivo by bylo fajn, děkuji," řekl Blaine.

"Pro mě taky, prosím," řekla Crystal.

Jilly začala vstávat ze své židle.

"Já pro to dojdu," řekla Jilly.

"Oh, ne, to není nutné," řekla Riley. "Dojdu si pro to."

Riley zamířila rovnou do kuchyně, byla docela ráda, že má něco takového na práci. Podávat občerstvení byla normálně práce Gabriely, Rileyny guatemalské hospodyně, které s nimi žila. Ale Gabriela měla den volna a byla na návštěvě u přátel. Gabriela někdy Riley rozmazlovala a bylo hezké obstarat pro změnu nápoje sama. Riley to také pomohlo soustředit se na příjemný dárek.

Nalila do sklenic zázvorové pivo pro Crystal a Blaina a také pro sebe a Jilly.

Když nesla podnos s nápoji zpět do obývacího pokoje, Riley zaslechla vstupní dveře. Pak uslyšela jak April hovoří s někým s kým přišla.

Riley rozdávala nápoje, když vešla April, následovaná chlapcem v jejím věku. Vypadala překvapeně, že vidí Blaina a Crystal.

"Oh!" Řekla April a zalapala po dechu. "Nečekal jsem, že –"

April pak zrudla rozpaky.

"Panebože, úplně jsem zapomněla! Večer jdeme ven! Je mi to tak líto!"

Jilly a Crystal se chichotali. Teď Riley pochopil důvod jejich pobavení. Už věděli, že April má nového přítele a že asi zapomněla na večeři, protože se tolik soustředila jen na něj.

Vzpomínám si, jaké to bylo, pomyslela si Riley, tesklivě vzpomínajíc na své aférky během dospívání.

Potěšena tím, že jej April přivedla představit, Riley chlapce rychle přejela očima. Okamžitě se jí zalíbilo, co viděla. Stejně jako April byl i on vysoký, vytáhlý a vypadal poněkud nemotorně. Měl zářivě zrzavé vlasy, pihy, jiskřivé modré oči a praštěný, přívětivý úsměv.

April řekla, "Mami, to je Liam Schweppe. Liame, to je moje máma."

Liam nabídl Riley ruku, aby si s ní potřásl.

"Velmi rád vás poznávám, paní Paige," řekl.

Jeho dospívající hlas legračně skřehotal a to Riley rozesmívalo.

"Můžete mi říkat Riley," řekla.

April řekla, "Mami, Liam –"

April se zarazila, zjevně nebyla připravena jej nazvat "mým novým přítelem."

Místo toho řekla, "On je kapitánem šachového týmu střední školy."

Rileyno pobavení se každou minutou stupňovalo.

"Takže učíš April hrát šachy, chápu-li to správně," řekla.

"Snažím se," řekl Liam.

Riley si nemohla pomoci a trochu se zasmála. Sama byla docela dobrou šachistkou a léta se snažila v April vyvolat o hru zájem. Ale April vždy při té představě obrátila oči v sloup a šachy považovala za dokonale nudné – "mamky zábava", která ji nemůže zajímat.

Zdálo se, že se její přístup změnil, když ji do toho zapojil roztomilý chlapec.

Riley pozvala Liama, aby se posadil k ostatním.

Řekla mu, "Nabídla bych ti něco k pití, ale všichni se zrovna chystáme vyrazit na večeři."

"Na tu večeři, na kterou April zapomněla," řekl Liam a jeho úsměv se trochu rozšířil.

"To je pravda," řekla Riley. "Půjdeš s námi?"

April se zarděla ještě víc.

"Ach, mami ..." začala.

"'Ach, mami' co?" Zeptala se Riley.

"Jsem si jistá, že Liam má jiné plány," řekla April.

Riley se zasmála. Očividně se začínala znovu dostávat do teritoria "ne tak bezvadné mámy". Zdálo se, že April je připravena jí Liama představit, ale rodinná večeře by podle ní byla už za hranicí.

"Co si o tom myslíš ty, Liame?" Zeptala se Riley.

"To zní skvěle, díky," řekl Liam. "Kam jedeme?"

"Do Blainova grilu," řekla Riley.

Liamovy oči se rozzářily vzrušením.

"No teda! Slyšel jsem o tom místě úžasné věci!"

Teď byla řada na Blainovi Hildrethovi, aby se začal usmívat.

"Díky," řekl Liamovi. "Já jsem Blaine. Vlastník restaurace."

Liam se zasmál.

"Suprovější a suprovější!" řekl.

"No tak pojďte, vyrazíme," řekla Riley.

*

O něco později si Riley vychutnávala vynikající večeři s April, Jilly, Blainem, Crystal a Liamem. Všichni seděli na terase Blainova grilu, užívali si krásné počasí, stejně jako skvělé jídlo.

Riley s Liamem hovořila o šachách, mluvili o taktice střední hry. Jeho herní znalosti na ni udělaly dojem. Říkala si, jak dobře by se jí ve hře proti němu asi vedlo. Pomyslela si, že by to nejspíš prohrála. Byla dobrou hráčkou, ale on už byl kapitánem šachového týmu střední školy a byl pořád ještě ve druháku. Kromě toho měla poslední dobou jen málo příležitostí ke hře.

Musí být opravdu dobrý, dovtípila se.

Ta myšlenka ji hodně potěšila. Riley věděla, že April je chytřejší, než si sama uvědomuje a že je dobře, že má přítele, který jí předkládá výzvy.

Jak s Liamem mluvila, Riley zjistila, že přemýšlí, jak se to bude mezi jím a April vyvíjet. Ze školního roku zbývají ještě dva měsíce. Rozejdou se a ztratí o sebe zájem? Riley doufala, že ne.

"Co budeš dělat letos v létě, Liame?" Zeptala se Riley.

"Jedu na šachový tábor," odpověděl Liam. "Ve skutečnosti tam budu pracovat jako juniorský trenér. Zkoušel jsem April přemluvit, ať jede také."

Riley pohlédla na April.

"Proč nejedeš, April?" zeptala se.

April znovu zrudla.

"Nevím," řekla. "Přemýšlela jsem o fotbalovém táboře. To by mohlo více odpovídat mému tempu. Asi bych v šachovém táboře byla jako v pasti."

"Ach, ne, to nebudeš!" Řekl Liam. "Budou tam hráči ze všech úrovní – včetně těch, kteří se teprve začínají učit hru jako ty. A to je to tady ve Fredericksburgu, takže nebudetš muset odjet z domova."

"Budu o tom přemýšlet," řekla April. "Teď se chci zaměřit na své studijní výsledky."

Riley byla rád, že Liam neodvádí Aprilinu pozornost od školy. Přesto si Riley přála, aby aspoň zvážila docházení do šachového tábora. Ale věděla, že bude lepší na ni netlačit. To by se mohlo změnit v další okamžik "ne tak bezvadné mámy." Bylo nejlepší nechat to na Liamovi, aby ji přesvědčil, pokud bude moci.

Každopádně Riley potěšilo, že April vypadá tak šťastně. S tmavými vlasy a oříškovýma očima jako měla Riley, vypadala April úžasně dospěle. Riley si vzpomněla, že si vybrala jméno April, protože jí připomínalo její nejoblíbenější měsíc v roce. A byl to její oblíbený měsíc kvůli dnům, jako byl tento.

Blaine vzhlédl od jídla a podíval se na Riley.

Řekl, "Řekni nám o ocenění, kterou dostaneš zítra, Riley."

Teď se mohla pro změnu začít červenat zase Riley.

"Nejde o nic velkého," řekla.

Jilly zavřeštěla na protest.

"To teda je něco velkého!" Řekla Jilly. "Jedná se o ocenění vytrvalosti a dostane ho za vychladlý případ, který právě vyřešila. Šéfem celé FBI jí ho bude předávat."

Blaine vyvalil oči.

"Myslíš ředitel Milner, sám?" tázal se.

Riley se teď cítila skutečně trapně a rozpačitě.

Nervózně se zasmála.

"Není to tak působivé, jak se zdá," řekla. "Nemá to do Quantica daleko. Pracuje přímo v krajském městě, víš."

Blainovi spadla brada úžasem.

Jilly řekla, "Blaine, April a já odejdeme ze školy dřív, abychom viděli, jak to dostane. Ty a Crystal byste měli taky přijít."

Blaine a Crystal oba řekli, že přijdou rádi.

"Tak dobře," řekla Riley a stále se cítila trapně. "Doufám, že vás to nebude nudit. Každopádně to není největší akce zítřejšího dne. Jilly bude zítra večer hvězdou školní hry. To je mnohem větší událost."

Nyní se červenala Jilly.

"Já nejsem hvězda, mami," řekla.

Riley se smála náhlé zdrženlivosti Jilly.

"No, hraješ jednu z hlavních rolí. Budeš Persefona ve hře zvané Démétér a Persefona. Proč nám ten příběh neodvyprávíš?"

Jilly začala vyprávět příběh řeckého mýtu – nejprve stydlivě, ale s rostoucím nadšením. Riley se cítila spokojenější a spokojenější. Jedna z děvčat se učila hrát šachy; druhá byla nadšená pro řeckou mytologii.

Začíná to vypadat dobře, pomyslela si.

Její snahy o udržení manželství a rodiny byly přinejlepším bouřlivé a ustarané. Nedávno udělala velkou chybu, snažila se vrátit svého bývalého manžela, Ryana, zpět do dívčích životů a také do jejího vlastního. Ryan se ukázal jako zcela neschopný dostát jakéhokoli závazku.

A teď?

Riley se podívala na Blaina a všimla si, že on na ni už hledí. Usmíval se na ni a ona se usmála na něj. Mezi nimi rozhodně přeskakovala jiskra. Během svého rande minulý měsíc dokonce tančili a políbili se – bylo to prozatím jejich jediné rande o samotě. Ale Riley se uvnitř musela trochu oklepat, když si vzpomněla, jak to neobratně skončilo – utekla pracovat na případu.

Zdálo se, že jí to Blaine odpustil.

Ale kam se věci mezi nimi ubíraly?

Uvnitř Riley se opět ozvala číhající temnota.

Dříve či později by se mohla tato šťastná iluze rodiny a přátelství propadnout do propasti zla – k vraždám a týrání a lidským netvorům.

A měla hluboko uvnitř pocit, že se to přihodí velmi brzy.